Skvost s nádechem erotiky. V Čechách pod Kosířem vystavují Mánesovu Josefinu

Obraz ženy neznámé identity byl poprvé vystavený v roce 1872, až rok po smrti Josefa Mánesa, a to pod názvem Studie. Postupně se jeho označení vyvíjelo, až se ustálilo pojmenování Josefina. Podle kastelána Zámku Čechy pod Kosířem bylo dílo minimálně 15 let skryté u autora v ateliéru, podle expertů vzniklo v jeho vrcholném období kolem roku 1855. Obraz mimořádné hodnoty přijel už ve středu na Prostějovsko, ve čtvrtek jej kastelán Martin Váňa společně s ředitelkou Sbírky moderního umění Národní galerie Praha Veronikou Hulíkovou pověsil na zeď velkého sálu. „Zámek je deset let otevřený veřejnosti. Kulaté výročí jsme chtěli oslavit tímto způsobem, kdy se nám podařilo domluvit na zapůjčení takto významného obrazu. Bude k vidění přímo na zámecké trase, uvidí jej všichni návštěvníci, kteří navštíví historické interiéry. U příležitosti vypůjčení tohoto obrazu jsme naplánovali několik speciálních akcí, které se budou věnovat dílu a životu Josefa Mánesa se zaměřením právě na to, co prožil u nás na zámku,“ prohlásil kastelán Váňa s tím, že vzácný obraz vyžaduje velmi komplexní zabezpečení a zajištění.

„Pokaždé, když tady jsem, tak si říkám, že kdo tady nebyl, tak nemůže pochopit dílo Josefa Mánesa v celé jeho šíři. Jezdil sem skutečně rád, byl to jeho druhý domov. Obraz Josefina je součástí naší stále expozice Umění 19. století ve Veletržním paláci. Z expozic půjčujeme neradi, protože pak nám tam ta umělecká díla chybí, ale v tomto případě jsme udělali výjimku,“ podotkla Veronika Hulíková.

Vzácná malba, která byla na Moravě vystavena naposledy před více než 50 lety, prošla nedávno restaurováním i hloubkovým průzkumem, a to i s využitím infračervené kamery. Neinvazivní metoda odhalila další vrstvu, Mánes si tužkou rozvrhl kompozici, kterou nakonec ještě upravil a Josefinu namaloval s rozpuštěnými vlasy a s rukou v mírně odlišné pozici.

Koho Josef Mánes na plátno ztvárnil, dosud není jasné a identita poodhalené ženy už zřejmě navždy zůstane zahalena tajemstvím. „V polovině 30. let 20. století byla publikována řada novinových článků, ve kterých se jejich autoři snažili spojit portrét s konkrétní osobou. Jiří Karásek ze Lvovic ztotožnil Josefinu se s Františkou Šťovíčkovou, která byla matkou Mánesovy dcery Josefiny, novinář a spisovatel Jaromír Václav Šmejkal se inspiroval vzpomínkami Olgy Scholtenové, dcerou Josefiny Lustigové, rozené Heichenwalderové, kterou Mánes také portrétoval,“ nastínili některé z verzí zástupci Vlastivědného muzea v Olomouci, do jehož organizační struktury spadá také Zámek Čechy pod Kosířem.

„Na základě našich dnešních znalostí o tom, jak Mánes tvořil, je nepochybné, že pracoval podle živého modelu, a víme také, že obdivoval plátna renesančních mistrů, například Tiziana či Palmy il Vecchia, kterými se mohl inspirova,“ podotkla ředitelka Hulíková.

Až do 20. září si budou moct proslulé dílo prohlédnout návštěvníci zámku a to včetně zajímavých detailů. I v pražské galerii lidé podle ředitelky často upozorňují na nečekanou linii ve spodní části obrazu. „Malíř si tam vrypem konce štětce vyznačil kompozici, kde má obraz končit. Nakonec se to nerespektuje a vystavujeme obraz i s Mánesovým vrypem,“ vysvětlila Veronika Hulíková.