Uniforma s odznakem velkých vůdců Kim Ir Sena a Kim Čong Ila a čepice s rudou hvězdou. Díky stejnokroji můžete Lukáše Vrobela na první pohled zaměnit za člena severokorejské komunistické strany. První místopředseda Společnosti česko-korejského přátelství Pektusan, která sídlí na pražském velvyslanectví této uzavřené země, je však rodilý Pražan a zájem o Severní Koreu u něho jde ruku v ruce s obdivem socialismu. O tom, jak podle něho působí protikorejská propaganda u nás, kde vidí KLDR za 20 let a také o tom, zda by se sám přestěhoval do izolované Severní Koreji, se rozpovídal v rozhovoru pro Pražskou Drbnu.
Jak byste popsal Společnost česko-korejského přátelství Pektusan, ve které jste prvním místopředsedou?
Jsme registrovaným spolkem, který vznikl začátkem devadesátých let. Už v té době sdružoval dohromady Čechy a Slováky, kteří měli pozitivní vztah ke Korejské lidově demokratické republice. Někteří členové před rokem 1989 například v KLDR působili. Byli mezi námi také členové, kteří se v době socialismu se Severokorejci setkali například tady, nebo lidé, kteří se stali o korejské děti po válce v Koreji. Postupem času začali do spolku proudit noví členové, kteří se k severokorejské republice dostali skrze zájem o socialismus. Takovým příkladem jsem třeba já. Po seznámení se socialistickou teorií, marxismem-leninismem, jsem hledal v současnosti fungující model socialismu. Na základě toho jsem se začal zajímat o KLDR.
Jaký je význam spolku v dnešní době?
Snažíme se přispívat k tomu, aby se vztah Čechů a Slováků se Severní Koreou dařilo považovat alespoň za přátelský. Jako zastánci socialismu se také chceme inspirovat fungováním korejské společnosti.
Jste zároveň členové KSČM?
Část ano, část ne. Mezi námi jsou členové Komunistické strany Čech a Moravy, ale také Komunistické strany Československa, která se obnovila v roce 1995. Je to poměrně malá, ale registrovaná strana. Přímé spojení se žádnou politickou stranou nemáme. Já osobně jsem členem KSČM na Praze 1. Žádnou politickou ambici v této straně ale nemám, jelikož mám výhrady k jejímu fungování, například kvůli odklonu od myšlenky socialismu.
K němu by se ale v dnešní době jen velmi těžko vracelo, nemyslíte? Jak byste k tomu dnešní, z vašeho pohledu kapitalistickou společnost, přesvědčil?
Bylo by to bezpochyby těžké. Musíme vyvíjet své úsilí tak, jak se to podařilo po druhé světové válce. Jen tak by se to mohlo podařit znovu. Ve všem by to asi nebylo stejné, to samozřejmě nelze, ale základní způsob hospodaření a organizace společnosti by mohl být podobný. Masu společnosti lze dlouhodobě organizovat jen přesvědčováním.
Podobné vyvíjení úsilí a přesvědčování naopak může vyvolávat odpor veřejnosti. Skutečně jste se při návštěvách Severní Koreji nesetkal s tím, že by kdokoliv z místních utrousil kritiku na režim?
To určitě ne. V Severní Koreji žádná opozice neexistuje. Ta země není úplně izolovaná, zahraniční trendy se tam i dostávají, včetně kapitalistické ideologie. KLDR se proti tomu snaží bojovat tím, že vede rozsáhlou kampaň. Také tomu brání účinně technicky. Běžný internet tam není propojený s tím zahraničním. Na něj mají přístup jen někteří prověření funkcionáři. To samé platí o televizi, rozhlasu i telefonní síti. Velice složité je to ale také s poštovní korespondencí. V tomhle smyslu je ta země hodně oddělená. Na druhou stranu Korejci, kteří působí v zahraničí, mohou domů přenášet to, s čím se setkali. To nemusí být vždy pozitivní. Mimo jiné do KLDR přijíždí ročně tuším 300 tisíc turistů, což není tolik, ale na druhou stranu to jsou bohatí turisté, kteří neříkají o kapitalismu nic špatného. Nepřátelská ideologie tak do Severní Koreji proniká, země se tomu ale obstojně brání.
Skutečně si myslíte, že zabránění přístupu informací o možnostech západního světa je ta správná cesta budování socialismu? Neměl by si každý zvolit, co chce?
Určitě by bylo ideální, kdyby lid byl tak uvědomělý, že by na něj nepřátelská propaganda neměla vliv. Tím myslím to, že by se jim vše otevřelo a oni by si posoudili, co je pro ně nejlepší. Problém je, že po vítězství kapitalismu v takřka celém světě je kampaň proti Koreji tak silná, že si myslím, že by to jen velice těžko ustáli.
Prosakují však informace, že i někteří Severokorejci touží po změně a rádi by se odklonili směrem k Západu. Vidíte to podobně?
Stále žít na úrovni padesátých a šedesátých let samozřejmě dlouhodobě nejde, takže i Severokorejci usilují o modernizaci. Naštěstí KLDR stále nesáhla k povolení soukromého podnikání a vlastnictví tak, jak to udělala například Čína nebo Kuba. Díky jasně nastaveným pravidlům se daří držet například bezplatné školství nebo zdravotnictví, což není ve světě běžné.
A neodráží se například právě úroveň zdravotnictví v tom, že je zdarma?
Mohou tam být nedostatky, ale přesto si myslím, že je to zajištěno lépe než ve většině zemí. V určitých ohledech je tam systém nastavený lépe než třeba u nás. V KLDR například neexistuje bezdomovectví.
Na internetu jsou ale jednoduše k dohledání záběry severokorejských sirotků, kteří na ulici žebrají a evidentně venku také přežívají. To je podle vás zkreslené?
Samozřejmě se KLDR potýkala se zhoršením životní úrovně po pádu socialistického bloku a živelnými katastrofami, což je v některých dokumentech vidět. Na druhou stranu si nejsem vědom, že by dokumenty ukazovaly nějak zubožené lidi nebo dokonce žebrající, či spící na ulici.
Takové záběry skutečně existují. Je to podle vás propaganda?
Propaganda cíleně zveličuje dílčí problémy, které mohou nastat v každé zemi. Je pravda, že Severní Korea měl velký problém se sirotky, ale toto náročné období se podařilo překonat. Kdybychom přistoupili na teorie, že hladomor zabil obrovská kvanta lidí, kde by se vzalo tolik mladých lidí v dnešní Severní Koreji? Jednoduše řečeno, problémy v KLDR byly, ale rozhodně se zveličují.
Neustále se v mediích prezentují také důkazy o pracovních táborech, které jste před třemi lety v Lidových novinách označil jako běžná vězení, která jsou přirozenou součástí každé země. Skutečně tvrdíte, že v těchto zařízeních končí lidé například za majetkovou kriminalitu, a ne kvůli náboženství nebo politickým názorům?
Každá zem má kriminalitu, proto jsou věznice. Myslím, že se u nás velice zveličuje zavírání kvůli víře nebo z politických důvodů. Ve věznicích končí z drtivé většiny lidé za hospodářskou nebo majetkovou trestnou činnost. Potlačování politických názorů touto cestou tam takřka neexistuje. Opozice už dávno buď emigrovala nebo byla rozdrcena před desítkami let.
Kde vidíte Severní Koreu za 20 let? Ovlivní ji západní svět?
Bude hodně záležet na situaci ve světě. Když se podíváme na to, že socialismus za posledních třicet let nezvítězil v žádné zemi na světe, tak to potom oslabuje režim také v zemích, kde je nastolen. Tím pádem k určité kapitalizaci může dojít. Na druhou stranu KLDR vždy svou nezávislost tvrdě hájila a to, že obchoduje s dalšími státy, neznamená, že by opustila socialismus a nastolovala kapitalismus.
Naopak Kim Čong Un si libuje v západních vymoženostech a přepychu. To Severokorejcům nevadí?
Vůdce státu má velmi významné postavení, zvláště z pohledu mediální prezentace. Ve srovnání s našimi tradicemi je velmi okázalá. Souvisí to s jinou mentalitou. Není na tom nic nového ani převratného, že se velcí vůdci takto prezentují. Severokorejský lid to nevnímá negativně, ba naopak. Mohlo by mu vadit, kdyby se snažil splynout.
Jak se právě luxusní vozy a moderní vymoženosti dostávají do země, kde nemají oficiální zastoupení a vztahují se na ni přísné sankce?
To jen těžko zjistíme. Nejspíše skrze čínské a ruské překupníky, kteří mají vztah k Severní Koreji. Třeba značce Mercedes-Benz dělá soudruh Kim Čong Un reklamu, jako nikdo jiný.
Sám jste byl třikrát v KLDR. Jak na vás Severokorejci působí?
Jsou to milí lidé, máme se od nich co učit. Tady se o nich říkají hrozné věci, ale jsou to úmyslně negativní lži. Oproti nám jsou trošku rozlišní v tom, že se k cizincům nechovají tolik otevřeně. Neexistuje, že by se každý bavil s každým o všem. Navíc řada z nich nemluví cizími jazyky. Není například běžné, aby se prodavačka začala se zákazníkem bavit o něčem při nákupu. Není v tom ale primárně politika.
Jak Severokorejci vnímají Českou republiku?
Máme tam velmi dobré jméno, jelikož jsme zhruba čtyřicet let byly bratrské socialistické státy. Velmi jsme pomohli v poválečné obnově, kdy jsme vychovávali korejské děti. Dlouhou dobu jsme tam měli vojenské i diplomatické zastoupení. Málokdo ví, že zde studovala řada severokorejských studentů. Mohu tedy říct, že nás vnímají velmi pozitivně. Porevolučním antikomunismem však vztahy velmi ochladly. U Severokorejců je inspirativní jejich kolektivismus. Přátelsky a kolektivně spolu řeší problémy, což se u nás moc nevidí. U nás se naopak čím dál více projevuje negativní egoismus.
Nepřipouštíte, že díky tomu, že jste v Severní Koreji strávil „jen“ několik týdnů, tak si různé věci idealizujete?
Samozřejmě pro zahraniční návštěvníky chce Severní Korea připravit do programu hlavně to nejlepší, což platí všeobecně v každé zemi. Navíc není povolen volný pohyb cizinců. Neidealizuji si, že je všechno jenom krásné a že nejsou žádné problémy.
Kde tedy vidíte nedostatky Severní Koreji?
Problém je, že za posledních 30 let, co ochladly vztahy s bratrskými zeměmi nebo se transformovaly na běžné tržní vztahy, tak dochází k určitému chátrání infrastruktury. Ta byla budována v 50. až 80. letech. Ne všude je krásný asfalt a chodníky, ale to ostatně vidíme i tady.
V roce 2017 jste osobně viděl Kim Čong-Una. Jak na vás působil?
Ten rok se naše delegace zúčastnila přehlídky na Kim Ir Senově náměstí, kde byl zhruba milion lidí. Byli jsme na tribuně čestných hostů, takže jsme v závěru manifestace viděli soudruha Kim Čong Una zhruba z deseti metrů. Takový zážitek má málo cizinců. Nebylo to tedy tváří v tvář, ale i tak to byl velký zážitek. Ze všech stran byl slyšet velký jásot všech zúčastněných.
Někdo by mohl říct, že to působí až instruovaně, že?
Můžeme uvažovat o tom, že budeme lidi instruovat, ať tam přijdou, ale že by takovým způsobem projevovali nadšení? K tomu budete lidi jen těžce nutit. Je to podobné, jak reagovali lidé třeba na Elvise Presleyho. Stejně tak je v KLDR mediální hvězdou první velikosti nejvyšší vůdce. Proč by tedy lidé neměli jásat?
Kdybyste měl šanci pohovořit s Kim Čong Unem, co byste mu řekl?
Asi bych se mu hluboce omluvil. Za to, že jsme se ke KLDR postavili zády a stali jsme se kolonií USA, NATO a EU. Také bych se omluvil za to, že se velmi zastáváme protikorejské kampaně a politiky. Opravdu není hezké, jak jsme se přeorientovali z jedné strany na druhou.
Kdyby to bylo možné, vyzkoušel byste si na pár let život v KLDR?
Obecně si myslím, že v současné situaci potřebujeme aktivní prokorejské a socialistické, komunistické hnutí tady a jelikož je nás málo, nebylo by vhodné odcestovat do KLDR. V téhle situaci je určitě potřebnější působit tady.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
