Tancovala by som, tancovala by som, bosá som. Moravské, české, slovenské i maďarské písničky bylo o víkendu slyšet v Přerově. Třináctý ročník folklorního festivalu tady proběhl v pátek a v sobotu. Letos nově folkloristé k tradičnímu programu na Horním náměstí přidali také neformální večery u cimbálu. U Přerováků zabodovaly.
„Do toho mě rozhodně musíte navléct,“ hrne se paní Jana z Prahy k fotokoutku, kde je připravena replika dámského hanáckého kroje, kterou si mohou návštěvníci obléct. „Na konci června se stěhujeme do Přerova a přijeli jsme se podívat, jak to tady máte. Folklorní festival je nádherný a jsem z něj moc nadšená.“
V rohu náměstí zase děti máčí ruce ve valše, mlátí obilí nebo dojí látkovou kravičku. Všechny propriety se na festival přestěhovaly z Ornisu, kde probíhal dětský doprovodný program. Děti se nemohly odtrhnout od hrabání sena ani praní na valše, největší hvězdou však byla látková kravička, kterou mohly děti samy podojit. „Fuj, sádlo, to nejím. A cibule, to taky nejím. Počkat, ale ono je to dobré! Chci ještě.“ Přesně takhle děti zakončovaly program na Ornisu.
Samotný folklorní festival začal už ve středu degustací moravských vín na náměstíčku před Galerií města Přerova. Vzorky tří vinařů se ochutnávaly za doprovodu cimbálovky až do večerních hodin. Historické kulisy náměstíčka dodaly akci zvláštní atmosféru a podloubí zámeckého mostu muzice zase skvělou akustiku.
Páteční program na zámku je už tradicí a letos tomu nebylo jinak. Vystoupila tu maďarská Furmička, Bobule z Olomouce nebo zpěvačky z Milpošanky. V pestrobarevných krojích východního Slovenska dívky zpívají už 5 let. V pátečním programu mimo jiné čepily nevěstu. „V kroji se člověk cítí velmi svátečně, proto ho nosíme rády,“ říká Veronika Andraščíková z Milpošanky. „V létě snad každou sobotu čepíme nevěsty na svatbách, protože na Slovensku to stále patří mezi důležité zvyky. Jinak ale zpíváme bez kapely písně z našeho regionu, z Hornej Torysy, koledy nebo rusínské písně. Ty jsou velmi výrazné díky výslovnosti. Slovo láska v nich zní jako lásk a podobně.“
Páteční večer pak pokračoval velice neformálně posezením s cimbálovými muzikami na Katovně a na Base Campu. Ten doslova praskal ve švech, tančili tu spolu Maďaři, Slováci i Přerováci.
Sobota sice hrozila bouřkovým počasím, ale nakonec zůstalo jen u větru a podmračeného nebe. Festivalovou sobotu otevíraly děti z přerovského Trávníčku. Slavnostně festival zahájil primátora města Petr Měřínský a ředitel festivalu Tomáš Barbořík. Po nich se na prknech pódia vystřídali folkloristé z maďarské Furmičky, brněnská Poľana, olomoucký soubor Dunajec, Jaro z Ústí nad Orlicí nebo Sedmikvítek z Frenštátu pod Radhoštěm.
„Slováci i Maďaři za to umí vzít, nejvíc se mi líbil tanec, kdy tančili maďarští chlapci bez hudby a vytleskáváním dokázali vytvořit taneční rytmus, do kterého tančili a skákali,“ pochvaluje si pan Jan, který se na akci přijel podívat z Rokytnice.
„Naše maďarské kroje jsou velmi složitě skládané. Děvčata mají pod sukněmi šest škrobených spodnic a kroj se skládá z velkého množství součástí,“ popisuje paní Agika ze souboru Furmička, když pečlivě balí krojové sukně. „Balení nám kolikrát zabere přes dvě hodiny.“
„Povedlo se nám vytáhnout na folklor i mladé Přerováky a na to jsem pyšný. Neformální festivalové programy se myslím k takové té oficiální části festivalu přidaly velmi pěkně a doufám, že příští rok budou ještě lepší,“ komentuje letošní festival Tomáš Barbořík, vedoucí pořádajícího souboru Haná Přerov a ředitel festivalu.
