ROZHOVOR: V posledních měsících žiji hlavně politikou, říká nový radní pro kulturu Jan Žůrek

Čím teď žijete?
V této době žiji zejména politikou, protože jsem se stal nově radním pro kulturu a památkovou péči Olomouckého kraje. Vzhledem k tomu, že se seznamuji s novou agendou, tak mi to samozřejmě zabírá spoustu času. Do toho předávám svou agendu v Divadle na cucky, kde končím ve funkci ředitele. Jinak jsem také hrdý tatínek.

Co máte v Olomouckém kraji tedy již za sebou?
Začal jsem objíždět region a navštěvovat města a kulturní instituce. Vedle toho před námi stál těžký úkol, který souvisel se sestavením rozpočtu na rok 2021. Tomu jsme věnovali v podstatě celý listopad a začátek prosince. Šlo o to vyhodnotit, kde můžeme hledat možné úspory, protože šetřit se teď v krajském rozpočtu bohužel musí. Zároveň bylo důležité se velice rychle seznámit také s plánovanými investicemi v oblasti kultury, vyhodnotit které jsou nezbytné a které budou moci počkat. Koronavirus nás zasáhl ve složité situaci, má přímý dopad na daňové příjmy Olomouckého kraje. Do toho jsou tu změny superhrubé mzdy, které mají také negativní vliv na rozpočet. My jsme se s tím museli ve velice krátké době vyrovnat a nechtěli jsme si vzít žádný miliardový úvěr, protože už tak je kraj velice zadlužený. Nakonec se podařilo najít střední cestu. Úspor je tam celá řada. Na druhou stranu v oblasti kultury se rozhodně nemusíme bát, že dojde k drastické redukci podpory kulturních akcí, festivalů nebo celoročních provozů.

Jak podle vás funguje nová široká koalice na Olomouckém kraji?
S kolegy se samozřejmě seznamujeme, je přirozené, že lidé, kteří kandidovali na jedné kandidátce, tak k sobě mají blíž, ale je to samozřejmě velice zajímavý a pestrý kolektiv a myslím, že cestu k sobě nacházíme velice dobře. Je také přirozené že jak se seznamujeme s úřadem, tak se seznamujeme i s novými spolupracovníky a myslím si, že by z nás mohl být skvělý tým a že bychom mohli za čtyři roky odevzdávat kraj ve velice slušné kondici.

Jak bere vstup do politiky rodina?
Rodina by samozřejmě mohla utrpět, a právě proto jsem tak revidoval své další aktivity, zejména své působení v divadle. Vzhledem k tomu, že já jsem v té funkci radního neuvolněný, tak mi to dává prostor být více doma. Děti máme po sobě velice krátce, vždy jsou mezi nimi dva roky (půl roku, dva a půl a čtyři a půl). To samozřejmě znamená, že manželka byla v posledních letech hodně doma a myslím si, že se také potřebuje seberealizovat. Musíme hledat tu cestu, jak to vybalancovat, aby mohla pracovat a fungovat a já abych byl zase více s dětmi. Doufám, že se nám to povede.

Jste teď tedy typický úředník?
Je to velmi zvláštní, zejména tedy prostředí. Já pocházím především z té neziskové sféry a z nezávislého divadla a tam si tolik nehrajeme na hierarchii. V oblasti politiky je to naprosto přirozené. Radní je nadřízený celé řady osob a musí se s tím počítat a je s tím samozřejmě spojena i reprezentační funkce. Je fakt, že se najednou ocitám ve velice hierarchizovaném prostředí.

Na co rád vzpomínáte?
Upřímně, velice často teď vzpomínám na divadelní začátky, kdy jsme jako středoškoláci rozjížděli Divadlo na cucky a performační skupinu Los Pejoros. Končím v divadle, tak nejspíš rekapituluji, i ten vánoční čas toho vzpomínání je plný.

Jan Žůrek pochází z Horky nad Moravou. Vystudoval filozofii a divadelní vědu na Univerzitě Palackého v Olomouci a již během studií se podílel na rozvoji občanského sdružení Divadlo Konvikt (později DW7, o.p.s.), kde je poslední dekádu ředitelem. Pracoval jako dramaturg a produkční na festivalech Letní filmová škola v Uherském Hradišti, Divadelní svět Brno a Divadelní Flora, která se za jeho výrazného přispění stala respektovaným mezinárodním festivalem.

V současné době se věnuje zejména fungování Divadla na cucky, za což získal i cenu města Olomouce. Jako expert a hodnotitel na divadlo, tanec a export umění do zahraničí spolupracuje s Institutem umění – Divadelním ústavem či Ministerstvem kultury ČR. Působí také jako mentor pro  Skautský institut  a Nadaci VIA, vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého. V oblasti kulturní politiky se angažuje jako místopředseda Asociace nezávislých divadel ČR a člen kulturní komise statutárního města Olomouce. Je ženatý, má dceru a dva syny.

Jaký je váš nejbližší konkrétní cíl?
Tak například teď budeme rozjíždět investice, které budou financované z evropských zdrojů. Neumím si představit, že bychom ve stávající ekonomické situaci rekonstruovali nějaký velký objekt, budovali velký depozitář a neměli jsme na to evropskou dotaci, která by kryla nejméně polovinu těch výdajů. Bohužel byla praxe v minulosti trochu jiná. Evropské peníze tady máme i od toho, aby nám pomohly tyto projekty realizovat. Pro mě je také velkým úkolem roku 2021 příprava koncepce kultury a památkové péče. To je dokument, který by kraj měl mít a já bych chtěl, aby byl velice profesionálně zvládnutý a aby byl „jízdním řádem“ pro oblast kultury v kraji, třeba na příštích 10 let.

Události posledního roku mě do politiky vtáhly samy

Proč jste šel do politiky?
Uvažoval jsem o tom už delší dobu. Události posledního roku mě ale vtáhly samy. Nijak jsem neaspiroval na to stát se radním, ale okolnosti, které přicházely, kdy jsem poskočil na kandidátce, později jsem byl zvolen, mi dopomohly nakonec do té stávající funkce. Nemusel jsem do ní jít, mohl jsem tomu dát takový pozvolnější průběh a s politikou se seznamovat pomaleji, ale někdy jsou příležitosti, které se opakovat nemusí.

Proč jste odešel z divadla a kde se vidíte například za 5 let?
Odchod z divadla byl vnitřně dlouhodobě plánovaná záležitost. Mám pocit, že jsem tu instituci dovedl na určitou úroveň a měla by dostat další impulz. Vlastně to takhle vnímám obecně v oblasti kultury. Funkční období nějakého čelního představitele instituce by mělo být časové limitované a pak by měl jít zase dál a své nápady a energii předat někde jinde. Já bych v tomto chtěl jít příkladem, a právě proto předávám vedení Divadla na cucky kolegyni Alžbětě Kvapilové. Osobně se v současné době vidím zejména v oblasti kulturní politiky. A vedle funkce radního působím také na Univerzitě Palackého a v některých odborných orgánech ministerstva kultury. Portfolio aktivit je široké a myslím si, že i kdybych se neměl věnovat čistě a výhradně politice, tak uvažování o kultuře v oblasti koncepčního plánování a vyhodnocování je mi vlastní a tam se vidím.

Co teď čtete a posloucháte?
Poslouchám audioknihy a řadu podcastů. Vedle toho se v poslední době začítám do publikací, které dostávám při návštěvách našich příspěvkových organizací. Třeba teď se chystám na cestování po Jesenících a už si neumím představit, že bych vyrážel do hor a neměl přitom u sebe knihu, kterou napsal Jiří Glonek z Vědecké knihovny. Ta kniha se jmenuje Na Jeseníky!, a je to opravdu unikát. Mapuje historii turismu v Jeseníkách a moc ji všem doporučuji.

S jakou nežijící osobností byste se rád setkal?
Nevím proč, ale hned mi naskočil můj oblíbený antický dramatik Sofoklés, který napsal Antigonu.

Co byste popřál lidem v Olomouckém kraji do roku 2021?
Všem bych popřál hlavně hodně energie a odvahy. Doufám, že s pandemií se během prvního kvartálu nového roku popereme a že se znova budeme moci navrátit do knihoven, muzeí, galerií a na divadelní i hudební představení.