V České republice jsou aktuálně ideální podmínky pro život divočáků. Jejich přemnožení nahrává i velký počet polí s kukuřicí a řepkou olejkou, která jim vytváří útočiště. Naopak mladé stromky, které vysázeli lesníci po kůrovci, ožírají srnky a jeleni.
„Více divočáků se objevuje tam, kde jsou větší ekosystémy, například oblast Bouzovska nebo Šternberska, a na to navazující přilehlé polní kultury. Divočák žije v tlupách a vyhledává vhodné životní prostředí. Tam, kde se objevuje více kukuřice, pšenice nebo řepky, může dojít k většímu výskytu divočáků,“ popsal Drbně Jiří Zbořil z Českomoravské myslivecké jednoty Olomouc.
Veškeré snižování stavu podléhá přísným zákonům. Ten například stanovuje, jakými způsoby mohou myslivci zvěř regulovat. Je zakázáno zvěř chytat do želez, usmrtit ji plynem nebo střílet jinou zbraní než loveckou. „Každá strana musí udělat něco proto, aby se zamezilo škodám. Zemědělci jsou povinni dodržovat nějaká opatření, třeba nesázet pšenici k lesům. Na druhou stranu myslivci jsou také povinni udělat opatření, například vysázet pachové ohradníky nebo zvěř intenzivně střílet,“ říká Zbořil.
Divočák je v Česku původní zvěř. Za Marie Terezie byl vymýcen a po druhé světové válce se začal rozšiřovat. „Přemnožení není záležitostí jen Česka. Zvýšený výskyt je například v Argentině, Turecku nebo ve Španělsku. Všichni vědí, že když se u nás začaly intenzivně pěstovat plodiny typu kukuřice, řepky olejky a obilovin, tak má divočák ideální podmínky pro život,“ vysvětluje.
Divočák má také velkou reprodukční schopnost a může mít až dvanáct mláďat. Jeleni nebo daňci mívají okolo jednoho mláděte. „Naše krajina některým druhům vyhovuje a některým ne. Nevyhovuje třeba bažantovi nebo koroptvičce, za to vyhovuje divočákům, strace nebo kunám,“ doplňuje Zbořil.
Podle něj není přemnožení nic nového a může trvat i dalších padesát let. „Není v silách myslivců ani populace přemnožení běžnými zákonnými způsobit výrazně snížit,“ dodává.
Starost dělají divočáci hlavně zemědělcům. „Divočáci jsou přemnožení a žerou úrodu, hlavně kukuřici, ale také rozrývají trvalé travní porosty. Prostě sežerou, na co přijdou. Nedá se proti nim udělat žádné opatření, jedině to, že je myslivci budou střílet a sníží stavy na nějakou přijatelnou úroveň,“ říká tiskový mluvčí Zemědělského svazu České republiky Vladimír Pícha.
Přemnožení divočáků potvrzuje i myslivec z Olomoucka. „Více divočáků pozoruji i u nás, zrovna před pár dny jsem jednoho zastřelil,“ dodává.
Naopak lesníky trápí jeleni a srnky, kteří ožírají nově vysázené stromky. „Snažíme všechno oplocovat a udělat maximum proto, aby se to nedělo. U honiteb, které u nás má někdo v nájmu, důsledně kontrolujeme plnění plánu lovu,“ doplňuje vedoucí vnějších vztahů Lesů ČR Martin Zajíček.
Jako boj s větrnými mlýny se jeví snaha eliminovat kůrovce. „Kvůli špatnému hospodaření a neschopnosti akčního jednání Lesů ČR nastala kůrovcová kalamita. Špatná práce lesníků zapříčinila, že naše lesy sežral kůrovec, to je realita,“ říká jednatel Českomoravské myslivecké jednoty Zbořil. Lesy ČR mají na situaci jiný názor. „Po dlouhotrvajícím suchu jsou stromy více náchylné na škůdce včetně kůrovce, takže nerozumím tomu, jak by Lesy ČR mohly nést odpovědnost za sucho,“ reaguje Zajíček.
Kůrovcová kalamita zasáhla nejen Česko, ale i okolní státy. „Stejná situace je i v Rakousku a celé střední Evropě. Je důležité lesy obnovovat, nejen řešit kůrovce, ten tu byl a bude,“ dodává. Podle něj je nejlepším zabijákem smrk. „Pokud je smrk silný a zdravý, tak dokáže kůrovce sám zničit,“ uzavírá Zajíček.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Pokud se Vám to zdá zajímavé, vzpomeňte si, jestli jste v dobách které zmiňujete viděl také nekonečné lány kukuřice, řepky či obilí. Dnešní hospodaření je mor pro veškerou drobnou zvěř a koroptve s bažanty to jako hmyzožraví odnesli jako první. Zkuste se někdy do takového lánu podívat, je tam jen plodina a pod ní poušť, žádná jiná rostlina, žádný plevel a už vůbec ne žádný hmyz. Vše naši zemědělci úspěšně zlikvidovali a co se jim nepovedlo pomocí chemie, to zabijí používanou technikou. Dříve stála strniště klidně měsíc, dnes za kombajny jede sběrač slámy a v noci se potom celé strniště podmítá strojem se záběrem 12 metrů, vše co tam žilo a nestihlo utéct, prostě zemře, buďto hlady nebo ho mašina rozemele. Přemnožení prasat je stále stejná písnička, dokud budou lány kukuřice a řepky, do té doby bude mít prase klid, lovit se v nich totiž prakticky nedá.
Naše krajina některým druhům vyhovuje a některým ne. Nevyhovuje třeba bažantovi nebo koroptvičce... Zajímavé, já si z mládí pamatuji, že bažantů a koroptví nebyla sice obrovská hejna, ale byli běžně k vidění. A to jsem nežil někde na Šumavě, ale na Kladensku.
