První písemná zmínka o obci Žerotín pochází z kapitulních listin olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1131. Do majetku starého rytířského rodu pánů z Žerotína se tvrz s okolními pozemky a rozsáhlými rybníky dostala koncem 13. století, kdy je zmiňován Apard ze Žerotína. Tvrz má velmi zajímavou historii.
V první písemné zmínce se píše o kamenné tvrzi, která tenkrát patřila s okolním dvorem a roubenými příbytky do vlastnictví olomoucké kapituly. Od pánů ze Žerotína, kteří se psali podle tohoto majetku, pak získal tvrz i s pozemky roku 1480 augustiniánský klášter ve Šternberku. Ves Žerotín vlastnil až do svého zrušení, k němuž došlo za josefínských reforem roku 1784.
Když stará tvrz dosloužila, byla z iniciativy probošta Jana Josefa Glätzla (1734–1757) nahrazena zámkem, který vedle sídla správy žerotínského statku sloužil jako letní rezidence šternberských augustiniánských laterárních kanovníků. Postaven byl v letech 1748–1751.
Šlo o jednopatrovou budovu pravidelného obdélníkového půdorysu s valbovou střechou. Slavnostní jídelní sál v patře obklopovaly pokoje pro hosty. V nároží rezidence se v přízemí nacházela kaple zasvěcená sv. Josefovi. Pro informaci potomků dal stavebník probošt Glätzel zhotovit pamětní pergamenovou listinu, vloženou do jedné z měděných váz osazených na střeše zámku. Opis listiny se dochoval v rukopisném diáři šternberské kanonie v záznamu k 1. červenci roku 1751.
Po stržení předchozí prosté a rozpadlé rezidence vystavěl nejdůstojnější pán Jan Glätzl během tří let od základů novou, velkolepou a nádhernou rezidenci s krásně vymalovanou kaplí, v níž jsou dva oltáře Smrt svatého Josefa a Anděla Strážce, sakristie, jídelna, stejně tak pěkně vymalovaná, dvacet pokojů, zahrada zcela nově vysázená a také letohrádek, přes který teče potok Oskava. Dále byla zřízena střelnice, kuželník a skleník. Všechno stálo, spolu s vybavením pokojů a dalším zařízení, více než 20 000 zlatých. To vše nejdůstojnější prelát zbudoval s tím záměrem, aby současní i budoucí řádoví bratři měli v čase jarním a podzimním pro své duchovní roztržitosti důstojné rozptýlení.
S malbami v zámecké rezidenci začal proslulý olomoucký malíř Jan Kryštof Handke 20. dubna 1751. Na ikonografii maleb měl výrazný podíl Jan Josef Glätzl, který o nich se svým přítelem malířem Handkem často diskutoval. Do klášterních análů zapisoval, kdy malíř práce přerušil, kdy z Žerotína odjel, vrátil se tam nebo přijel za proboštem do Šternberka. Sám probošt do Žerotína často přijížděl a v rezidenci kontroloval v ní pracující umělce. Pátého května 1751 odešel do Žerotína kanovník kláštera Amand za malířem Handkem, který v rezidenci pobýval se svou manželkou a svým nejmenovaným příbuzným. Patrně jím byl jeho švagr Josef Ignác Sadler, který mu pomáhal s malířskou výzdobou na tamním zámku.
Podle šternberských klášterních análů se Handkeho žák Josef Ignác Sadler vrátil ze svého šestiletého pobytu v Římě 3. května 1751. V Žerotíně následně pilně pracoval až do 9. května. Potom byly malířské práce na čas přerušeny. Dvacátého května se oba malíři účastnili oběda ve šternberském klášteře, v tamním letním letohrádku, který Handke již dříve vymaloval freskami. Dne 26. května 1751 oba malíři opět odjeli ze Žerotína a vrátili se znovu ke své práci 2. června.
Neděle, 23. ledna 2022, 12:56
S dějinami Olomouce, do třicetileté války skutečného a pak už jen titulárního hlavního města Moravy, je tradičně spjato několik významných mýtů, pověstí a legend. Před časem jsme psali například o tradovaném založení města římským císařem Gaiem...
Koncem června se přijel na téměř dokončené malby podívat probošt. Nařídil tehdy, aby byla na sýpce, stojící na dvoře proti rezidenci, zhotovena malba sv. Floriána, patrona proti ohni. S výmalbou zámku byli oba malíři hotovi 27. července 1751. O dva dny později, na svátek sv. Marty, jejíž kaple stála na návsi před rezidencí, se na zámku konala slavnostní hostina.
Do jídelny zámku bylo pozváno 12 hostů a mezi nimi také autoři zámecké výzdoby malíři Jan Kryštof Handke (1694–1774), Josef Ignác Sadler (1725–1767) a sochař Jan Kammereit 1715–1769). Všichni tři byli příbuzní. Handke si vzal za svou druhou manželku Sadlerovu setru Veroniku, Jan Kammereith se oženil s Handkeho s dcerou z otcova prvního manželství Marií Pavlínou Antonií. Za malby těmto umělcům vyplatil probošt 464 zlatých, za sochařské práce 534 zlatých.
Zámecká kaple čtvercového půdorysu vyplňuje obě podlaží. Do jejího nároží jsou vloženy kanelované pilastry, na které dosedá placková klenba. Na centrální malbě je vyobrazen stvořitel světa Bůh Otec obklopený sakrální září a komparsem andílků. V rozích se nacházejí grisaillové starozákonní postavy. Po stranách horních oken jsou vyobrazeni andělé, pod nimi a nad vstupem jsou dnes již nečitelné figurální medailony. V medailonu nad dveřmi je vyobrazen král David hrající na harfu. Na severní stěně kaple je namalováno Zasnoubení Panny Marie, vlevo od vstupu do přilehlé sakristie Sen sv. Josefa a vpravo Odpočinek na útěku do Egypta.
Kromě hlavního oltářního obrazu Smrt sv. Josefa, byl v kapli zavěšen i obraz Anděl Strážný, později patrně přenesený do Hnojic. Z fresky Zasnoubení Panny Marie se dochovala pouze její horní část s oltářem, na němž jsou umístěny desky Desatera, závěsná oltářní lampa a část postavy velekněze. Handkeho oltářní obraz Smrt sv. Josefa byl na oltář osazen 14. dubna 1751. Handke za něho 30. června 1751 obdržel 60 zlatých. Roku 1758 byl jeho obraz odvezen drancujícím pruským vojskem a v kapli ho roku 1762 ho nahradil obraz téhož námětu od Josefa Ignáce Sadlera. Po zrušení šternberského kláštera byl Sadlerův obraz ze žerotínské kaple přenesen do farního kostela v Hnojicích.
Neděle, 2. ledna 2022, 13:22
S dějinami Olomouce, do třicetileté války skutečného a pak už jen titulárního hlavního města Moravy, je tradičně spjato několik významných mýtů, pověstí a legend. Patří k nim například tradované založení města římským císařem Gaiem Juliem Césarem a...
Zámecká kaple svatého Josefa byla slavnostně vysvěcena 19. října 1751. Mši za účasti dalších kanovníků a zvuků trumpet a tympánů, sloužil stavebník zámku probošt Jan Glätzel. I po tomto datu pokračovalo vybavování interiérů zámku mobiliářem, čemuž probošt věnoval velkou péči. Mimo nábytku a dalšího nezbytného vybavení byly pořízeny také dvoje hodiny, jedny do sálu u schodiště a druhé u proboštova prvního pokoje. Oboje zhotovil olomoucký hodinář Jan Pavlíček. Péči vyžadovala i přilehlá zeleň, později upravená do anglického parku.
Po zrušení kláštera ve Šternberku roku 1784 koupil panství se zámkem roku 1804 hrabě Saint d´Aneoucort a roku 1884 družstvo, které kolem roku 1869 v areálu zámku vybudovalo akciovou sladovnu. Kaple v rezidenci byla následně využívána jako pražírna kávy. Tento provoz způsobil, že se sazemi znečištěné fresky v kapli dochovaly jen ve fragmentárním stavu. Nástěnné malby v jídelně dokonce zcela zanikly. V současné době zámek patří soukromému majiteli.
Neděle, 30. ledna 2022, 13:18
Kniha vzpomínek prostějovské rodačky, čestné členky spolku Hanácký Jeruzalém a laureátky Ceny města Prostějova Maud Beerové s názvem Co oheň nespálil se dočkala dotisku. Prezentace proběhla tento týden v prostějovské knihovně u příležitosti Dne...
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
