V Česku žije téměř 30 let, na Ukrajině má ale rodinu a přátele. Se strachem i hrdostí nyní sleduje, jak lidé v jeho rodné zemi bojují s ruskou agresí. Serhij Svyryda, který tento týden odvezl na hranice materiální pomoc, kromě jiného popisuje, proč ho překvapila míra podpory od České republiky.
Serhij Svyryda žije na jihu Čech už 28 let. Pochází ze Lvova, který opustil v roce 1994. „Byla hyperinflace. Co jsme vydělali za měsíc, vystačilo na jídlo za týden. Měl jsem tu sestřenici, a tak jsme se sem přistěhovali s manželkou s tím, že si tu budeme pár měsíců vydělávat,“ vzpomíná.
Plány se ale změnily a oba se rozhodli zůstat. Společně pracovali v zemědělském družstvu. Nejprve měli v Česku pracovat pět let, aby dostali trvalý pobyt, zákon se ale později změnil na 10. „Změnilo se to, protože tady bylo hodně Ukrajinců. Museli jsme to vydržet, a tak jsme 10 let dojili krávy a tak podobně,“ líčí jedenapadesátiletý Svyryda, který dnes pracuje jako manažer v jedné z firem na Táborsku.
Na Ukrajině má i nadále příbuzné a kamarády. Na západě země žijí mimo jiné jeho bratr a sestra jeho manželky. „Brácha se s rodinou schovává ve sklepě. Mají tam teď rodinu z východu Ukrajiny s postiženým dítětem. Neustále jsme v kontaktu,“ vypráví muž, který před invazí jezdil do rodné země dvakrát až třikrát ročně.
Neděle, 6. března 2022, 18:53
Krajské asistenční centrum pomoci ukrajinským uprchlíkům se kvůli vyšší kapacitě přestěhuje do Hanáckých kasáren. Otevře se v pondělí ráno. Hned v pondělní odpoledne proběhne také první den materiální sbírky.
V místě, kde jeho bratr žije, zazněly na začátku invaze výbuchy. Teď tam je slyšet několikrát denně zvuková výstraha. Rodina zatím chce doma zůstat. Bratr zemi opustit nemůže kvůli mobilizaci, v případě potřeby se ale jeho příbuzní přesunou do zahraničí. Sám Svyryda nemá o případném povolávacím rozkazu žádné informace.
K hranicím své rodné země tento týden odvezl materiální pomoc. „Na Ukrajině mám kamarády a známé. Ti teď pomáhají se zásobováním nejrůznějšího materiálu. Domluvili jsme se, že tam odvezu nějaké věci mimo jiné pro armádu. Mají tam už systém, kdy já přivezu věci, hodíme to u hranic do jejich auta a oni to odvezou,“ popisuje.
Pro popsání svých pocitů těžko hledá slova. „Je to tak nepředstavitelné. Už když sebrali Krym, tak jsme se divil, jak je něco takového v této době možné. Sledujeme to, snažíme se pomáhat, do toho musíme chodit do práce. Je to velký nápor na psychiku, nevím, jestli se o mě nepokouší infarkt,“ líčí muž.
Ten ale kromě smutku cítí také velkou hrdost na to, jak se k situaci ukrajinský národ postavil. Svyryda podle svých slov věděl, že budou Ukrajinci vzdorovat. Mírně překvapený byl z reakce na východě země, kde podle něj obyvatelé nebyli vždy zcela jednotní, ale i tam lidé bojují proti ruské invazi.
Dojatý je pak ze solidarity, kterou projevilo Česko nebo třeba nejrůznější organizace, města či krajský úřad na jihu Čech. „Takovou solidaritu jsem nečekal. Víte, na Ukrajince se tady vždy nahlíželo všeljak. Lidé mají dobré i špatné zkušenosti. Do Česka z Ukrajiny přišli nejrůznější obyvatelé. Někteří jsou pracovití, byli mezi nimi ale i ti, kteří tady dělali bordel. Celé Česko hrozně pomoc pomáhá, hodně to pro nás znamená,“ dodává Svyryda.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
