Možná to bylo v životě satirika a humoristy Jiřího Skaličky typické, narodil se totiž 23. dubna a svátek slavil 24. dubna. Rodák z Brna prožil dětství a mládí na Slovácku, zpěvný a barevný kraj u něj zřejmě podnítil lásku k mluvenému slovu, divadlu a literatuře. Svůj osobní a profesní život však od roku 1946 spojil s Olomoucí.
Jiří Skalička také hrál divadlo a miloval hry Osvobozeného divadla. Do Olomouce přestoupil z Brna na studium oboru čeština a filozofie na Filozofickou fakultu Univerzity Palackého. Studia absolvoval v roce 1949 a od tohoto roku působil na katedře bohemistiky, zpočátku jako asistent, odborný asistent a od roku 1965 jako docent. Profesorem mohl být jmenován až v roce 1990.
V roce 1987 odešel do důchodu, ale stále na katedře na zkrácený úvazek působil. Výrazně ho ovlivnili jeho učitelé Oldřich Králík a Jaromír Bělič. Oldřich Králík jej ovlivnil v oblasti literární historie a teorie, Jaromír Bělič mu dal dobrý základ slavistiky a dialektologie. Toho všeho potom mohl využít ve své další odborné práci.
Skaličkovou specializací byly dějiny české literatury 19. století a regionální literatura. Badatelský a odborný zájem věnoval českému humoru a satiře. V centru pozornosti byla osobnost a dílo Karla Havlíčka Borovského. Zabýval se také genezí Haškova Švejka, satirickými texty Josefa Jaroslava Langera, Karla Poláčka a Václava Laciny. Stál v pozadí populárních Hovorů H Miroslava Horníčka. Vydal vysokoškolská skripta Humor a satira v obrozenecké literatuře a Humor a satira v literatuře druhé poloviny 19. století. Byl také editorem některých Havlíčkových děl, například výboru z díla a epigramů.
Druhou oblastí jeho zájmu byla regionální literatura. Zájem o ni byl založen na přesvědčení, že literatura mimo kulturní centrum představuje jeden ze zdrojů celonárodní literatury. Autorsky se podíle na knize Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci (UP Olomouc 1981). Připravil řadu edic z děl málo známých autorů, například výbor z díla hanáckého humoristy, advokáta a věrovanského rodáka Otakara Bystřiny (vlastním jménem Ferdinad Dostál) Úsměvná Morava (Ostrava, Profil 1979) a prózu rodáka z Nákla a humoristy Aloise Zábranského (vlastním jménem František Červínek) Břehule čili Poslední hastrman na Hané (Ostrava, Profil 1984).
V ostravském Profilu vyšla v roce 1987 také kniha Staré hanácké povídky Antoše Dohnala (vlastním jménem Leopold Hansman). Podílel se na jazykové úpravě Olomoucké trilogie od Emiliána Glocara (Olomoucká romance, Magister Gabriel, písař olomoucký, Olomoucká elegie) pojednávající o vzestupu a pádu měšťanského rodu Glocarů v 16. století. Edičně knihu připravili František Spurný a František Valouch. Bádal o málo známém učiteli a spisovateli Josefu Kocourkovi. Editorsky připravil jeho román Zapadlí vlastenci 1932. Byl také spoluautorem Průvodce životem a dílem Josefa Kocourka.
Jeho nejrozsáhlejší edicí byla Múza moravská od Josefa Heřmana Agapita Gallaše. Jednalo se o básnický almanach, který předznamenal národní obrození na Moravě. Profesor Skalička na knize pracoval řadu let, ale jejího vydání se už nedožil. Knihu vydala UP v Olomouci v roce 2000.
Jeho vědecká a publikační práce byla neobyčejně rozsáhlá. Přispíval do řady časopisů a sborníků, například Host do domu, Česká literatura, Tvorba, Kmen, Literární měsíčník, Žurnál UP. Byl také spoluautorem učebnice Panorama české literatury (Olomouc 1994), která byla významnou příručkou pro studenty a maturanty. Byl předsedou olomoucké Literárněvědecké společnosti.
Věnoval se také otázkám vztahu literatury a filmu a literatury a výtvarného umění. Znali jej návštěvníci výstav či filmového klubu v Divadle hudby. Byl popularizátorem literární historie, publicistou i glosátorem. Na katedře bohemistiky vychoval řadu žáků. Byl také výborným společníkem i bavičem, ale i člověkem vážným a váženým.
Jiří Skalička zemřel 19. února 1997 v Olomouci a v naší literární vědě zanechal nesmazatelnou stopu.
Sobota, 26. února 2022, 09:22
Jan Kaiser byl významný prostějovský učitel, vlastenec a spolková a kulturní osobnost. Jeho jméno dnes většině lidí už nic neříká, což je velká škoda. Rodina Kaiserových byla totiž spřízněna s významnými rodinami Vojáčkových, Chmelařových,...
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
