Jan Kaiser byl významný prostějovský učitel, vlastenec a spolková a kulturní osobnost. Jeho jméno dnes většině lidí už nic neříká, což je velká škoda. Rodina Kaiserových byla totiž spřízněna s významnými rodinami Vojáčkových, Chmelařových, Valentových i Pittichových. Jan Kaiser, to je také pozoruhodný příběh starého Prostějova.
Dnes Jana Kaisera připomíná už jen pár stránek archivních dokumentů či vzpomínkových knih Ondřeje Přikryla Z těžkých dob Prostějova, Hanuše Jelínka Zahučaly lesy a Edvarda Valenty Život samé psaní.
Rod Kaiserových přišel na Moravu ze Švýcarska za obchodem. Počeštili se. Jan Kaiser se narodil 21. února 1822 v Uničově. Jeho otec Jakub Kaiser byl válečný invalida a účastník napoleonských válek. Matka Anežka Kořínková byla dcerou učitele z Ivanovic na Hané.
Jan studoval na hlavní škole v Olomouci a v roce 1838 absolvoval kurz pro kandidáty učitelství při tamním Učitelském ústavu. Potom působil jako učitelský pomocník ve Studnicích, Dědicích a v Kučerově.
V roce 1846 by jmenován učitelem na dívčí škole v Prostějově. V Prostějově se usadil a 6. února 1849 se oženil s vdovou po mydláři Marquettovi Josefou Kosteleckou. V roce 1852 byl jmenován učitelem na hlavní škole a dvoutřídní reálce. Posledním jeho pracovním místem byla v roce 1874 nově založená pětitřídní chlapecká škola, kde byl ředitelem. Začátkem osmdesátých let 19. století přešel ještě do nově postavené budovy na Palackého třídě. Zde dostal i pěkný přízemní byt s výhledem do zahrady. Vážně však onemocněl a 13. září 1885 ve svých čtyřiašedesáti letech zemřel.
Neděle, 30. ledna 2022, 13:18
Kniha vzpomínek prostějovské rodačky, čestné členky spolku Hanácký Jeruzalém a laureátky Ceny města Prostějova Maud Beerové s názvem Co oheň nespálil se dočkala dotisku. Prezentace proběhla tento týden v prostějovské knihovně u příležitosti Dne...
V Prostějově Jan Kaiser zanechal jako učitel výraznou stopu. Hlasy z Hané tehdy v nekrologu napsaly: "A to, co nejvíce miloval, nač dnem i nocí myslil, to byla česká národní škola, kterou Jan Kaiser nadmíru svědomitě řídil a přivedl k tomu rozkvětu, kterému se těší dnes. Vychoval snad více než polovinu obyvatel a vychoval sám přemnoho těch, kteří horlivými syny vlasti budou a státi budou při ní vždycky, tak jako on při ní stál."
Tímto horlivým vlastencem bezpochyby byl jeho synovec Karel Vojáček, lékárník, mecenáš a v letech 1892 až 1898 starosta Prostějova. Na Jana Kaisera s láskou a úctou vzpomínali jeho následovníci a pokračovatelé, například učitelé Alois Vojáček, Gustav Trupka a Karel Pittich.
Kaiser byl také významným spolkovým a kulturním činitelem. Byl výborný hudebník. Hrál na dechové nástroje, na klavír i varhany. Vztah k hudbě ho podnítil k práci v ženském pěveckém sboru Vlastimila. V roce 1869 se stal jeho dirigentem. Obětavě učil členky sboru zpěvu a řídil první veřejná vystoupení. Byl také spoluzakladatelem Měšťanské besedy, Čtenářského spolku a Učitelského spolku.
Učitelský spolek zakládal se svým zetěm, profesorem Františkem Šlerkou, který v letech 1871 až 1872 učil na prostějovské české reálce a potom na Učitelském ústavu v Příbrami. Měl krásný rukopis a byl autorem řady ručně kreslených a kolorovaných map.
Do historie města Prostějova se však významně zapsal také syn Karel Kaiser (1851–1920). Původně byl vedoucím prodeje u nakladatele F. Adámka. Teta Vincencie Vojáčková jej v roce 1879 pověřila správou rodinné firmy – palírny J. Vojáček a dědicové – známé jako palírna U Zeleného stromu. Závod vyrábějící likéry, kořalky a rosolky za jeho vedení se stal jedním z nejvýznamnějších ve svém oboru u nás.
Jeho dcera Karla provdaná za učitele, básníka a kulturního publicistu Karla Pitticha byla tchyní herce Ladislava Peška. Manželé Kaiserovi si nechali na Stražisku naproti Vojáčkových postavit vilku Pampeliška (č. 44). Ta se také stala místem setkávání rodiny a prázdninových pobytů.
"Dodnes bych nedovedl přesně vysvětlit, že třebas Hanuš Jelínek, zeť Aloise Jiráska, byl mým strýčkem. Ale byl," napsal v knize Život samé psaní Edvard Valenta. Zde trochu upřesníme uvedenou formulaci. Hanuš nebyl přímým strýcem Edvarda. Byl bratrancem Edvardovy maminky Marie Chmelařové.
Vraťme se ještě k Hanuši Jelínkovi (1878–1944). Byl vnukem učitele Jana Kaisera, divadelním kritikem, básníkem, diplomatem a překladatelem z francouzštiny. Přeložil například výbor z francouzské lidové poezie Zpěvy sladké Francie. Zanechal nám také zajímavé vzpomínky na svého dědečka, učitele Jana Kaisera, „tetinku“ Josefínu Chmelařovou (nevlastní sestru maminky Emy), strýce – ředitele palírny Karla Kaisera a další příbuzné.
Jako malý chlapec poznal ještě dědečka Kaisera. V raném dětství u něj bydlel s maminkou a sestrou Růženou. Později do Prostějova také za svými příbuznými jezdil. Spojil sice svoje životní osudy s Příbramí a Prahou, ale Prostějov se stal jeho srdeční záležitostí. Jeho manželkou byla dcera spisovatele Aloise Jiráska malířka Božena Jelínková-Jirásková (1880–1951).
Ještě bychom se mohli zastavit u další pozoruhodné ženy – nevlastní dcery Jana Kaisera – Josefíny Chmelařové (1839–1913), milovnice hudby, literatury, znalkyně jazyků a také babičky Edvarda Valenty. Jejím manželem byl lihovarník a vlastenec Eduard Chmelař. Manželé Chmelařovi vlastnili koncem 19. století prostějovský zámek a učinili z něj významné národní a kulturní centrum.
Pondělí, 31. ledna 2022, 09:06
V šestadevadesáti letech zemřel ve Vojenské nemocnici v Olomouci válečný veterán Viktor Ráža. Svůj příběh popsal rodák z historického regionu Volyň pro organizaci Paměť národa. Za války jako chlapec roznášel tiskoviny ilegální organizace Blaník, v...
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
