Zármutek zahalil nejen olomouckou Univerzitu Palackého, ve věku 85 let navždy odešel první polistopadový rektor této vzdělávací instituce, profesor Josef Jařab. Literární teoretik, překladatel či někdejší senátor byl také výraznou postavou listopadového dění v Olomouci v roce 1989. Zemřel po krátké a těžké nemoci.
Zpráva o úmrtí respektovaného a oblíbeného profesora anglické a americké literatury, literárního teoretika a překladatele Josefa Jařaba zasáhla nejen olomouckou akademickou obec.
„Univerzita v něm ztrácí nejvýraznější osobnost své polistopadové éry, město Olomouc i celá Česká republika přichází o charismatického člověka, kterého díky jeho práci a vlastnostem uznávaly významné tuzemské i světové osobnosti. Odešel symbolicky v den konání největšího studentského svátku – Olomouckého majálesu, jehož králem jej studenti korunovali právě před deseti lety. Čest jeho památce,“ oznámil smutnou zprávu mluvčí druhé nejstarší univerzity v České republice Egon Havrlant.
Srdce dlouholeté sólistky opery a operety olomouckého divadla Jitky Krupové Bartůňkové dotlouklo ve čtvrtek 25. dubna. Sopranistka, která na pódiu v Olomouci ztvárnila mnoho rolí v operách, operetách i muzikálech, se dožila úctyhodných...
Olomouckou vysokou školu vedl Josef Jařab od ledna 1990, kdy se stal první polistopadovým rektorem. Předtím se při událostech Sametové revoluce postavil na stranu stávkujících studentů a podpořil jejich požadavky. „Studenti mě navrhli na rektora. Šel jsem s nimi a nový senát mě jednomyslně zvolil rektorem. Až v tu chvíli jsem si uvědomil, že je to první volba v Československu. Stáhlo se mi hrdlo a stejně tak předsedovi senátního výboru. Tak nám přece jen došlo, že se stalo něco velice významného,“ vzpomínal na přelomové okamžiky pro Paměť národa.
Josef Jařab se jako rektor Univerzity Palackého zasloužil o zásadní proměnu školy i jejího ducha. Zasadil se i o to, aby univerzita rostla – dokázal vyjednat získání a posléze i rekonstrukce řady objektů, v nichž dnes škola sídlí.
„Zpráva o jeho odchodu mě hluboce zasáhla. Poprvé jsem jej viděl na úvodním setkání studentů ve sportovní hale na začátku sametové revoluce v listopadu 1989 a už tenkrát na mě silně zapůsobil jako nesmírně charismatický člověk. Ztrácíme v něm nejvýznamnější osobnost polistopadové éry naší univerzity, pro kterou mnoho dobrého vykonal. Zasloužil se o její rozkvět a propagaci doma i v zahraničí. Vystupoval vždy velmi noblesně, měl velký přehled a do poslední chvíle se aktivně účastnil univerzitního života. Nejen pro svůj laskavý přístup a obrovský nadhled nám bude moc chybět,“ řekl pro web Univerzity Palackého současný rektor Martin Procházka.
„S velkým smutkem jsem přijal zprávu, že nás opustil pan profesor Josef Jařab, první porevoluční rektor Univerzity Palackého a první senátor obvodu Olomouc. Velká osobnost, ohromně lidský, skvělý člověk, dobrá duše. Bude chybět mně, univerzitě i Olomouci. Budu na něj vzpomínat s nejhlubší úctou,“ napsal hejtman Olomouckého kraje Josef Suchánek (Piráti a STAN).
Mše za zemřelého Josefa Jařaba se uskuteční 9. května ve 13 hodin v kostele svatého Mořice v Olomouci.
Josef Jařab se narodil 26. července 1937 v Kravařích na Opavsku, na Hanou se přestěhoval na přelomu 60. a 70. let a nakonec na univerzitě, kterou sám vystudoval, převzal i rektorské žezlo. "Uvažoval jsem, že bych mohl dělat vedoucího katedry anglistiky, že bych možná mohl dělat děkana na filozofické fakultě, ale rektora?" vzpomínal na revoluční dobu, která jej vynesla do čela školy, již vedl do roku 1997.
Přitom jen pár dnů před 17. listopadem 1989 Jařab pochyboval o tom, že by režim v Československu mohl padnout, jak řekl novinářům z Nizozemska. Článek ovšem vyšel až v době, kdy se komunistická vláda začala hroutit. "Vypadal jsem jako blbec," smál se později Jařab špatnému odhadu. Jako rektor pak převedl Univerzitu Palackého do nové éry, zasloužil se třeba o rozšíření jejího zázemí. Škola převzala i budovy po sovětské armádě, což Olomouci mimo jiné pomohlo zbavit se vojenského ducha.
"Já jsem po roce 1989 začal vést úplně jiný život. Měl jsem, myslím, 53 let a začal jsem svůj druhý život," svěřil se Jařab, který své úspěchy přičítal i tehdejšímu společenskému klimatu. "Revoluční doba a atmosféra vás nutí se rozhodovat rázně hned a tady, protože je to možné," řekl uznávaný odborník na americkou literaturu, který se ještě jako rektor zapojil i do politiky. Zasedal v olomouckém zastupitelstvu a na podzim 1996 byl zvolen do Senátu, kam se po dvouleté pauze vrátil v roce 2000.
Působil mimo jiné v zahraničním výboru horní komory, politiku pak napodruhé a tentokrát již definitivně opustil v roce 2006, kdy se naplno vrátil k povolání univerzitního učitele. Plánovaný dlouhodobý pobyt ve Spojených státech však zkrátily vážné zdravotní problémy - infarkt a mozková příhoda. "V dubnu 2009 mě potkalo nečekané zdravotní dobrodružství a vrátil jsem se domů," popsal Jařab stručně situaci, po které se musel znovu učit mluvit, číst i chodit.
Později se Josef Jařab věnoval hlavně přednášení a seminářům na olomoucké univerzitě, nepřestával ale čas od času komentovat společenské dění. "V parlamentní demokracii se bez těch politických stran asi neobejdeme, ale je před každými volbami stále zřejmější, že se naše politické strany až příliš poučily u té, jejíhož monopolu jsme se v roce 1989 zbavili," řekl například před deseti lety Jařab, který po invazi v roce 1968 vážně uvažoval o emigraci.
Měl příležitost zůstat v zahraničí s rodinou (tehdy měl jen syna Jana, odborníka na ochranu lidských práv, po návratu domů se narodil ještě David, uznávaný divadelní režisér), na konci roku 1968 totiž odletěl do Ameriky na stáž. "Celý ten rok jsme uvažovali a konzultovali to s československými přáteli, zda jet, nebo nejet zpátky... my jsme patřili k těm deseti procentům lidí, kteří se rozhodli vrátit," vzpomínal na dobu, kdy se mu hlavou honily různé myšlenky.
"Rozhodli jsme se, že bude lepší být u toho, než čekat, co se dozvíme z amerických novin," přiblížil po letech svou motivaci k návratu, po kterém se po letech vrátil i do Olomouce. Po promoci totiž vystřídal řadu míst - učil v jazykové škole, seznamoval cizince s češtinou, v 60. letech prošel univerzitami v Ostravě a Prešově, než v roce 1968 konečně dostal místo na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Do USA se opět podíval začátkem roku 1989, kdy přednášel na Harvardově univerzitě.
Netrvalo dlouho a ve Spojených státech pobýval zase, ovšem tentokrát jako vážený host. V únoru 1990 byl Josef Jařab členem delegace doprovázející Václava Havla, byl svědkem jeho památného projevu před aplaudujícím Kongresem. Blízký vztah k americkému prostředí, zejména tomu akademickému, pak Jařaba po osmi letech v čele Univerzity Palackého přivedl i do křesla rektora Středoevropské univerzity v Budapešti. Tuto školu vedl do roku 1999.
V roce 2018 vydal nositel Stříbrné pamětní medaile Senátu nebo Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 knihu Rektorská rozpomínání, v níž vzpomínal na polistopadovou dobu, kdy stál v čele druhé nejstarší české univerzity. "Jde o velmi subjektivní vnímání objektivních faktů a událostí v časovém rozsahu od listopadu 1989 do února 1997. Když jsem tehdy předával klíče k rektorské pracovně svému nástupci, měl jsem docela dobrý pocit, že se mnohé podařilo," popsal ji o rok později, kdy se dočkala i zvukové podoby.
Zdroj: ČTK
