Ukrajinci by na prchající Čechy měli podobný pohled, říká ukrajinistka Radana Merzová

Jak probíhala pomoc Ukrajincům ze strany Vaší katedry na začátku invaze?

Hned po vypuknutí jsme si položili otázku, co vlastně můžeme udělat s našimi znalostmi a s pozicí, ve které se nacházíme, jak můžeme efektivně pomoct? Jsme univerzitní pracoviště, máme lidi, umíme jazyk, takže jsme pomáhali především prostřednictvím jazyka. Shromažďovali jsme tu první uprchlíky, kteří přicházeli a oni sami se na nás dokonce obraceli. Neuměli totiž česky, takže hledali pracoviště, kde se dá domluvit, jak se začlenit, kde získat informace a tak podobně. V podstatě jsme se jim všechno snažili říkat ukrajinsky, ale protože někteří ukrajinštinu v životě neslyšeli, jelikož na východ od Kyjeva se prakticky všude mluví rusky, zapojili se i kolegové z rusistické sekce.

Jak ještě pomáhala katedra slavistiky, potažmo univerzita?

Hned, co se ta pomoc spustila, nabízela fakulta pomoc v podobě stipendií, tím myslím sociální stipendia, případně dala k dispozici prostory. Dále fakulta organizovala různé volnočasové aktivity, tedy workshopy, aktivity pro děti, malování na obličej, koncerty, setkání... Postupně jsme navázali spolupráci s charitou, kde začala spousta našich studentů pracovat a stále jsme hledali něco, kde bychom mohli ještě pomoct.

Jak probíhá pomoc dnes, rok po vypuknutí konfliktu?

Dneska je všechno daleko lépe zorganizováno. V podstatě dnes sem lidi chodí ptát se na práci, kterou my samozřejmě poskytovat nemůžeme, nejsme totiž úřad práce, ale máme kontakty a teď působíme především jako prostředníci. Víme totiž, komu zavolat, kam můžou ti zájemci napsat, kde sídlí Člověk v tísni, Krajské asistenční centrum pomoci uprchlíkům, nebo které školy by o ně mohly mít zájem.

Chodí za námi totiž spousta lidí s pedagogickým vzděláním, tak se chodí ptát i k nám, jestli nemáme nějakou volnou pracovní pozici. To potom řešíme skrz programy jako je Erasmus, kdy si je pozveme na stáž a můžeme je přivést do výuky, nebo oni mohou studentům udělat nějakou přednášku, prezentaci.

Dobytí Ukrajiny mělo být Putinovým triumfem, říká politolog Hynek Melichar

Čtvrtek, 23. února 2023, 19:17PolitikaOlomoucko

V pátek to bude rok od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Podle odborníka na konflikty Hynka Melichara z katedry politologie na Univerzitě Palackého je dobytí Ukrajiny triumfem, kterého chce Putin za své vlády dosáhnout.

Jste s některými lidmi, kterým jste pomáhali, v kontaktu?

Jsme v kontaktu s jednotkami lidí. Nejsme sice přátelé, ale jsme již takoví dobří známí, a přestože se někteří už vrátili na Ukrajinu, tak jsme v kontaktu. Občas se na mě lidi obrací s prosbami, jestli bych jim nepomohla najít autobusové, vlakové spoje, nějaké dokumenty k prodloužení víza, překlad a tak dále.

Hlásí se někteří z uprchlíků na univerzitu do Olomouce?

Pokud vím, tak na FF se v minulém roce z uprchlíků hlásilo něco přes 120 lidí. My jsme je samozřejmě všechny přijali, sice se konalo přijímací řízení, aby vše proběhlo oficiálním způsobem. K tomu bylo určených pět komisí, přičemž v jedné z nich jsem i fungovala. Tenkrát jsme je vzali všechny, jevilo se nám to totiž jako solidární krok, ale řekla bych, že sem doopravdy nastoupila asi polovina.

Probíhalo přijímací řízení na základě nějakých znalostí?

V každé komisi byl minimálně jeden nebo dva zástupci příslušného oboru, třeba uměnovědných oborů. Samozřejmě tam ale byli zástupci z katedry slavistiky, právě kvůli jazykovému vybavení. Nicméně jsme kladli otázky v češtině, což jsme se snažili dodržovat, opravdu jsem jim nechtěla pomáhat v ukrajinštině. Bylo to fyzické setkání kolem deseti minut, a navíc to probíhalo na začátku září, takže by se to dalo označit za druhé kolo přijímacího řízení. Jejich přijetí sice nese problémy, protože ta jazyková bariéra trvá. Ale pokud ten student chce, tak se velmi rychle jazyk naučí. Jsou to mladí lidé, kteří se dokáží adaptovat poměrně dobře a máme tady vynikající studenty, u kterých jsem moc ráda, že jsme je přijali.

A nezabírali tito studenti místo českým zájemcům? Nebo navyšovala fakulta kapacitu?

Kapacitu nebylo ve většině případů potřeba navyšovat, všichni byli přijatí na obory, na které v prvním kole nebyla žádná kapacita naplněná, takže jsme si to mohli dovolit, nebo pro ně bylo rezervní místo. Třeba k nám běžně nastoupí kolem pěti až osmi studentů.

Máte povědomí o výuce jazyka, nebo podílíte se na jeho výuce i jinde než na univerzitě?

Já ne. Máme některé absolventy, kteří třeba mají jazykovou agenturu, tak je možné, že se tam někteří Ukrajinci přihlásili. Ale to je většinou soukromá výuka, která se platí. Filozofická fakulta ve spolupráci s Centrem jazykového vzdělávání otevřela bezplatné kurzy hned po vypuknutí války a při té první vlně uprchlíků byly otevřené kurzy češtiny pro Ukrajince, kteří se tady chtěli uplatnit na trhu práce.

Já sama naše ukrajinské studenty učím ještě zvlášť česky. Ve výuce jsme nechali zvlášť české studenty, které intenzivně učím ukrajinsky. Tu stejnou gramatiku jsem potom začala učit ještě jednou 90 minut týdně ukrajinské studenty, kdy se jim snažím do hlavy nalít co nejvíce češtiny.

Zapojují se do pomoci i studenti ze sekce ukrajinistiky?

Všichni moji studenti se nějakým způsobem angažovali, a to prakticky ihned po začátku konfliktu. Na KACPU fungoval směnný provoz, takže tam se všichni střídali a my jsme je samozřejmě omlouvali z výuky.

Spousta z nich doteď asistuje na charitativních akcích, třeba v rámci Cyrilometodějské teologické fakulty, nebo akcích dalších fakult. Naši studenti také pomáhají s tlumočením na některých kulturních akcích. Také olomoucké divadlo se na nás obrátilo, jestli nemůžeme dodat studenty, já jsem to studentům nabídla a dnes tam dva studenti také pomáhají. Byla toho spousta a musím opravdu říct, že fakt téměř všichni studenti se zapojili. Z toho mám velkou radost.

Pro Putina Ukrajina neexistuje, říká ruský umělec žijící v Česku

Neděle, 26. února 2023, 12:14Společnost

Pro Vladimira Putina Ukrajina neexistuje, uvedl v rozhovoru ruský umělec a aktivista Anton Litvin, který již osm let žije v Česku. Podle Litvina si ruský prezident stejně jako kdysi Vladimir Lenin "myslí, že Ukrajina není nezávislý stát a...

Zapojují se i studenti, kteří přišli z Ukrajiny?

Co se týče jazyka tak ne. Ale spousta z nich pomáhala svým zemljakám, jak říkají Ukrajinci, to znamená těm svým lidem, krajanům. Jakmile se tady zorientovali, tak se snažili pomáhat. Co se týče češtiny tak moc ne, protože ještě nikdo z nich nepřišel s tak dobrou znalostí češtiny, aby se v tom naučil takhle rychle chodit. Spíše se zapojovali lidé, kteří tu už nějakou dobu žili.

Taky se zapojovali někteří magisterští studenti. Ti uměli tak dobře česky, že mohli v podstatě tuto funkci plnit.

Na základě čeho si podle Vás vybírali uprchlíci místa, kde zůstali? Největší koncentrace je totiž v Karlovarském a Plzeňském kraji.

Tohle je spíše moje domněnka. Vím, jak probíhaly ty vlny, kdy sem Ukrajinci jezdili. Já jsem měla na starost i koordinaci vlaků, které přiváželi lidi z Přemyšle humanitárním koridorem. V podstatě se všechno řešilo operativně podle toho, kde byla volná kapacita. Ti lidé možná měli nějakou vizi, myšlenku, kam se vydají. Ale to se celé upravovalo podle toho, kde hlásili stop stav. Proto se je snažili třeba z Prahy posílat dále na Plzeňsko nebo Karlovarsko. Takže si úplně vybírat nemohli.

Jejich prvotní myšlenky ale určitě vyplývali z toho, jestli má dané město třeba univerzitu, jak je zaměřené, jestli se tam mohou nějakým způsobem uplatnit. V některých případech také preferovali třeba menší vesnice, protože spousta z těch migrantů pochází ze zemědělských oblastí a chtěli v tomhle způsobu života zkrátka pokračovat.

Jaké byly největší mezery v humanitární pomoci, která tady probíhala?

Že na tu situaci nebyl nikdo připraven. Zkrátka se to všechno zajíždělo za procesu. Třeba ty vypravené vlaky neměly úplně dobře promyšlené, jak bude vypadat cesta do Česka, protože prchající Ukrajinci dostali sice teplo, najíst, napít, ale také spousta z nich procházela velmi silnými situacemi a nebyl tam nikdo, kdo by mohl poskytnout bezprostřední psychologickou pomoc. Dále nebyli připravení třeba na to, že s nimi pojedou děti, zvířata, že tam budou lidé, kteří zažili příšerné věci a podobné detaily.

Myslím si ale, že jak se to postupně zajíždělo, tak se to zlepšovalo. Začali se tam posílat lidi s nějakým základním psychologickým vzděláním a podobně. Sama jsem tam chtěla několikrát jet, ale vždycky mi to kolegové zatrhli a radili, ať zůstanu zde. Protože jsem to koordinovala tady od stolu.

Další problém byla komunikace, která neprobíhala moc hladce. Studenti mi volali, komu mají zavolat, když tam mají pět lidí, kteří by chtěli do Prahy, ale tam hlásí stop stav. Byli z toho zoufalí.

Jaké jsou největší potíže, se kterými se Ukrajinci v České republice setkávali?

To bude určitě v souvislosti s mentalitou. Ukrajinci mají trochu jinou mentalitu než právě Češi. Střet těchto dvou mentalit může vést k hlubokým neporozuměním, obzvlášť třeba v souvislosti s výchovou dětí. České děti tady mají mnohem více volnosti, dokážou se postavit svým rodičům, nesouhlasit s nimi, zatímco ty ukrajinské by si nic podobného nedovolili. Ctí nějakou hierarchii, která v jejich rodinách funguje. Mají mnohem větší respekt k učitelům a podobně. Není to tak, že by české děti byly rozmazlené, to vůbec ne. Ale mají to trochu jinak nastavené.

Ta vypjatá situace mezi Ukrajinou a Ruskem se v Českých médiích začala objevovat už v roce 2014, tehdy jste zaznamenali nějaký větší příliv zájemců o studium v Olomouci?

Tehdy se ta situace odehrávala na velmi malém kousku území, takže nijak masově se nás to nedotklo.

GLOSA: Svobodný svět musí dál stát za Ukrajinou

Středa, 26. dubna 2023, 19:07Blogy a komentáře

Před dvěma dny publikoval prestižní americký časopis Foreign Affairs společný článek tří zajímavých autorů - českého premiéra Petra Fialy, slovenského premiéra Eduarda Hegera a polského ministerského předsedy Mateusze Morawieckého pod názvem...

Chtějí se ukrajinští studenti vracet zpátky na Ukrajinu?

Určitě se drtivá většina chce vrátit. Ukrajinci jsou velcí nacionalisté, v tom dobrém slova smyslu, a opravdu svou zemi milují a budou se chtít podílet na její obnově. Mají ke své zemi, ke své půdě vztah, což u nás tolik cítit není. Také mají velký vztah ke generačnímu předávání znalostí a tradic v rámci své rodiny. I z toho důvodu se chtějí vrátit, protože jinak by tu pomyslnou linku přetrhli. Proto často ti Ukrajinci jezdí do cizích států pracovat, ale pak se často vrací.

Jak vůbec Ukrajinci, kteří sem uprchli, vnímají Čechy?

Na to je těžké odpovědět, já to můžu komentovat pouze z mého pohledu a mé zkušenosti z akademického prostředí. Někteří Češi se zkrátka cítí ohrožení a proto šíří nepravdivé zprávy, můžou to být jak důchodci, tak mladí lidé. Ukrajinci by to ale brali velmi podobně, kdyby se ta situace otočila. Taky by se u nich objevovala určitá vlna odporu a otázek, proč se tohle děje. Je to zkrátka takové nejednoznačné.

Z mojí zkušenosti jsou ale Ukrajinci velmi vděční a pohostinní a nehledí na to, jestli z toho budou mít prospěch nebo ne. Vždycky se k nám chovali nějakým způsobem vděčně a snažili se mi vracet to, co jsem do nich investovala. Ale jak říkám, já to komentuji pouze z vlastního pohledu, kdy se pohybuji především ve skupině vědců a studentů.

Je nějaká skupina, které se v začleňování se daří lépe?

Určitě to jsou mladí lidé. Myslím si to, protože většinou dobře ovládají technologie, které jim velmi pomáhají při tom všem a vědí, kde, co a jak mají vyplnit. Znají cesty, jak to udělat online a velmi rychle k tomu využívají i překladatelské prostředky v telefonu nebo na počítači.

Zároveň, pokud to jsou studenti, tak na to mají více času, protože jsou většinou finančně podporovaní svými rodiči. To je zároveň skupina, se kterou nejvíce přicházím do styku. Znám ale i pána v důchodovém věku, který tady našel dobrou českou duši, která se o něho postarala a dnes dělá masáže, protože mu pomohla sehnat prostory a vytvořit tabulku, kam se lidé zapisují a vybírá za to peníze.

Jde to samozřejmě hůř, protože pán je plachý, a ještě neumí jazyk, takže se hůře domlouvá s klienty. A samozřejmě bych chtěla zmínit, že tu existuje i pomoc pro seniory. Co vím, tak je to dostatečně dobře podchycené a vím, že vzniklo i centrum pro ukrajinské seniory. Ti tam můžou přijít a učí se tam jazyk, nebo se dívají na film, mají tam hernu pro děti – vnoučata. Často sem totiž přichází babičky a maminky s dětmi.