Neděle, 4. června 2023, 09:57
Před devadesáti lety zemřel prostějovský rodák židovského původu architekt Artur Stecklmacher. Byl autorem řady projektů, k těm nejvýznamnějším patří návrh interiérů paláce Roxy v Dlouhé ulici v Praze. V Prostějově navrhoval dva domy, v Sádkách a v Kollárově ulici.
Artur Stecklmacher se narodil 25. června 1888 v Prostějově v židovské rodině obchodníka Jakoba Abrahama Stecklmachera pocházejícího z Boskovic a jeho manželky Klotildy rozené Eislerové, rodačky z Prostějova (rodiče Jakob Eisler a Julie rozená Glassová). Jakob provozoval v místech dnešní Zlaté brány v Prostějově malý obchůdek s látkami a krejčovskými potřebami.
Artur vyrůstal v rodině se třemi mladšími sourozenci. Byli jim dvojčata Otto (zemřel 6. 9. 1943 v Osvětimi), Bruno (padl za l. světové vály v roce 1917) a bratr Bedřich zemřel 31. 5. 1943 v Terezíně). Uváděn je ještě bratr Emil, který zemřel v dětském věku.
Artur byl velmi nadaný a vystudoval ve Vídni architekturu. Oženil se s Růženou rozenou Ledererovou (zemřela 19. 10. 1944 v Osvětimi) pocházející ze Spáleného Poříčí v okrese Plzeň-jih. Byla dcerou Adolfa Lederera a Karoliny rozené Ehrmannové. Bydleli v Prostějově a narodily se jim dvě děti: syn Jan (zemřel 23. 10. 1944 v Osvětimi) a dcera Ruth. Jan byl od narození mentálně postižený.
Neděle, 21. května 2023, 09:52
Působí tak trochu ušlápnutě mezi prostějovským zámkem a budovou Masarykovy školy, zkrátka jako patrový domek. Řeč je o budově prostějovské městské knihovny. U jejího vchodu najdeme pískovcový kámen s německým nápisem z května roku 1823. Je to...
Ing. arch Stecklmacher byl autorem řady návrhů. K těm nejvýznamnějším patří návrh interiérů paláce Roxy v Dlouhé ulici v Praze. Také v Prostějově najdeme dvě jeho realizace představující kvalitní architekturu té doby. Jedná se o rodinný dům pro rodinu svého bratra, manžele Bedřicha a Kateřinu Stecklmacherovy v Sádkách 1615/4. Dalším objektem byl obytný dům pro manžele Rudolfa a Emilii Bauerovy v Kollárově ulice, č. orient. 10, č. pop. 2573. Návrh je z roku 1929. Stavbu realizoval v roce 1930 prostějovský stavitel Rudolf Valoušek. Jedná se o třípodlažní stavbu s částečným 4. podlažím. V 1. až 3. NP se nachází vždy po jednom čtyřpokojovém bytě, menší byty jsou také v 1. PP a ve 4. NP, jehož část zabírá terasa. Působivým prvkem je ve hmotě vyjádřené schodišťové těleso obložené červenými lícovými cihlami a osvětlené jediným vertikálním pásovým oknem.
V roce 1929 se architekt Stecklmacher s rodinou přestěhoval do Prahy. Kancelář mu vedla manželka Růžena. Artur a Růžena Stecklmacherovi byli židovského původu, asimilovaní na pomezí česko-německého prostředí. V rodině se mluvilo německy. On sám byl ateistou.
Úterý, 14. března 2023, 19:04
Před osmdesáti lety, 14. března 1943, zahynuli členové protifašistického odboje a výsadkové skupiny Bronse Bohumír Martínek a František Vrbka. Byli spjati s Prostějovem, kde studovali na zdejší reálce.
Artur Stecklmacher 28. května 1933 po krátké nemoci zemřel ve věku nedožitých pětačtyřiceti let. 30. května 1933 byl pohřben na židovském hřbitově v Praze-Strašnicích.
Po jeho smrti nastaly rodině těžké časy. Zůstaly jim sice nějaké úspory, takže Růžena Stecklmacherová nemusela pracovat na plný úvazek a mohla se starat o děti – dvanáctiletého Jana a sedmiletou Ruth. Bydleli v Bubenči, později na Vinohradech a Ruth chodila do české školy na Vinohradech. V rodině se potom už mluvilo česky. Náboženské obřady v synagoze navštěvovali jen na Jom kipur a na židovský Nový rok.
Růžena si uvědomovala hrozící fašistické a válečné nebezpečí, i když zpočátku tomu moc nevěřila. Myslela si, že se rodině nemůže nic stát, protože manžel byl za 1. světové války rakouský důstojník.
Ruth byla velmi nadaná a krásně kreslila. Rozhodla se, že jí umožní vyšší vzdělání v Anglii. Poslala ji na studia do Anglie Wintonovým vlakem 1. září 1939. Tímto „kindertransporttem“ mělo odjet celkem 250 dětí, ale Němci už odjezd neumožnili. Růžena to však nevzdala, sehnala potřebné dokumenty a Ruth potom odjela 27. listopadu 1939 k tetě do Palestiny. Cesta to byla náročná. Vlakem jeli do Terstu a nakonec se plavili lodí, takže na místě byli až 4. prosince 1939.
Neděle, 30. dubna 2023, 10:21
Před sto padesáti lety byl v Prostějov založen Sadařský a okrašlovací spolek. Jeho členové káceli staré stromy a keře, vysazovali nové, zakládali květinové záhony a hrabali listí a trávníky. Podle návrhu čelního člena spolku Rudolfa Wolfa byly...
Zpočátku pracovala v kibucu. Vyučila se švadlenou a stala se módní návrhářkou. V roce 1944 se provdala za německého Žida Samuela Federmanna, který bojoval za občanské války ve Španělsku a v Palestině byl v internačním táboře. Po válce společně s bratrem založil v Tel Avivu hotel Kaete Dan. V roce 1958 koupil legendární King David v Jeruzalémě. Vlastnil celkem čtrnáct Dan Hotels v Izraeli a Ruth v nich měla módní butiky.
Prahu navštívila už šedesátých a osmdesátých letech, Prostějov, svoje rodné město a rodné město otce až po roce 1990. Podívala se i do matčina rodiště Spáleného Poříčí.
S celé rodiny Stecklmacherových přežila holocaust Ruth, její teta Kateřina Stecklmacherová s dcerami Maud a Karmelou. V Osvětimi zahynula její maminka Růžena a bratr Jan, dále strýc Otto s tetou Alicí a synem Jiřím. Strýc Bedřich zemřel tragicky v Terezíně.
Na osudy rodiny Stecklmacherových vzpomíná ve své knize Co oheň nespálil její sestřenice Maud Beerová. Uvádí zde, že tatínek i strýček Artur byli krásní a vysocí muži. Strýčka Artura si však moc nepamatovala, zemřel brzy. Ruth však za nimi do Prostějova jezdila. Hrály si s ústřižky látek z tatínkova obchodu. S tetou Růženou a Janem byli společně deportováni Terezína. Občas se navštěvovali. Teta Růža jim také sdělila velmi smutnou zprávu o sebevraždě tatínka. V ghettu dokázala nevídanou věc. Zajistila si v Terezíně pro sebe a pro svého syna maličkou komůrku, a mohla se tak o něj starat. Byla však do transportu do Osvětimi poslána o něco dříve než její syn. „Viděla jsem na Hamburském dvoře tetu Růžu plakat, že tam musí Honzu nechat. Máma mne pak poslala, abych se šla za Honzou podívat. Ležel, nemohl vstát a tekly mu slzy. Nemohli je aspoň nechat jet jedním transportem spolu? Co by se bylo stalo? Byla to hrůza,“ vzpomínala Maud Beerová.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
