Neobvyklý design i inovativní technologie. O projektování budovy SEFO jsem hodně stál, říká architekt Šépka

Autorem podoby neotřelého, často diskutovaného a také kritizovaného návrhu na budovu SEFO v historickém jádru hanácké metropole je oceňovaný architekt Jan Šépka. Jeho kancelář se ucházela i o pozici generálního projektanta a slavila úspěch. „Nedokážu si představit, že by takto atypickou stavbu projektoval někdo jiný. Hodně jsem o to stál a veškeré úsilí jsem soustředil na výběrové řízení. Není tajemstvím, že s cenou jsem šel radši dolů, abych zakázku získal. Sice na tom zřejmě příliš nevydělám, ale budu mít dohled nad projekční prací a potom i realizací,“ říká profesor Jan Šépka. Ten doplnil, že na přípravě projektu bude pracovat okolo dvaceti až pětadvaceti specialistů, kteří už mají z dřívějších fází rozsáhlou znalost o problematice stavby, která má vzniknout v proluce v Denisově ulici.

Budova SEFO nebude neobvyklá jen svým zjevem, ale pravděpodobně také samotnou technologií výstavby. Podle architekta je cílem vytvořit rozlehlý komplex s využitím 3D tisku z takzvaného UHPC betonu. To umožní výstavbu bez přípravy bednění, do kterého se betonové konstrukce běžně vylívají a dokonce má být možná i absence ocelové výztuže. Prvotní návrhy na podobu stavby, která má primárně sloužit olomouckému muzeu umění, vznikly před přibližně patnácti lety. Časový odstup nakonec přinesl i technologii, která zřejmě netradiční pojetí budovy umožní zrealizovat. „V roce 2009 jsme neměli žádné tušení, že by něco takového bylo možné. V roce 2020 mě oslovil kamarád Federico Díaz, který se věnuje 3D tisku soch, a řekl mi ať zkusíme SEFO vybudovat touto metodou, že stavba je na to jako dělaná. K této myšlence mě dovedl, udělali jsme spoustu vzorků a jsme domluvení, že v tom budeme ještě pokračovat. Počítáme s tím, že jeden z fyzických vzorků bude i součástí výběrového řízení na generálního dodavatele stavby,“ komentoval Šépka.

Každou část neboli loď budovy SEFO by v ideálním scénáři měl podle Šépky tisknout samostatný robot na speciálních kolejích. Těch by mohlo být až pět současně. „Byla by to velmi zajímavá podívaná. Situace, kdy se stavba začne sama ‚zvedat‘, bude určitě nevšedním zážitkem,“ říká tvůrce návrhu.

Dalším zvažovaným vylepšením je i zaměření na nízkou energetickou náročnost stavby, která by mohla vzniknout v takzvaném pasivním standardu. Opláštění budovy bude mít sendvičový charakter. „3D tisk nám umožní vyvinout velmi subtilní konstrukce. Nosná stěna bude mít podle statických výpočtů jen 25 centimetrů a bude dutá, pak bude 40 centimetrů izolace a před ní vnější vrstva, která bude mít tloušťku pouze šest centimetrů a také bude tištěná ve 3D. Největší prostup tepla a chladu je obecně přes okna, kterých bude minimum, a to je další výhoda tohoto projektu,“ vysvětlil architekt, který s olomouckým muzeem umění spolupracoval například na rozsáhlé rekonstrukci Arcidiecézního muzea Olomouc v sousedství katedrály svatého Václava.

Novostavbu v centru Olomouce by mohly efektivně zásobovat potřebnou energií geotermální vrty. „Už teď spolupracujeme se specializovanou firmou. Je tady skalnaté podloží, firma už prováděla vrty i v blízkosti a nic zatím nenasvědčuje tomu, že by měl být v této oblasti problém. Přesnější údaje ale budeme vědět až po zkušebním vrtu, který přijde na řadu v dohledné době,“ naznačil Šépka.

Architektonická kancelář bude podle Šépky chtít do konce letošního roku získat pro SEFO stavební povolení. „Od příštího roku chceme začít zpracovávat prováděcí dokumentaci, která bude sloužit i pro výběr dodavatele. Uvažujeme, že tendr rozšíříme i o zahraničí. Aby nebyl uzavřený jen pro české firmy. Například ve Švýcarsku mají s 3D tiskem větší zkušenosti. Za dva roky bychom měli zhotovitelskou firmu znát a následovalo by zahájení prací,“ uzavřel Jan Šépka s tím, že výstavba by měla trvat tři roky.