Tak jsem se dnes rozhodl, že si zajdu na dostihy. Ani jsem netušil, že něco takového v Olomouci máme. O to více jsem se těšil, když jsem z názvu odvodil, že se bude jednat o běh japonských plnokrevníků.

Scara je asi čtyřměsíční uvrněné kotě. Je to velmi hodná a trpělivá kočička. I nucené koupele v útulku snášela velmi trpělivě, aniž by ošetřovatele podrápala nebo pokousala.

Moc ráda chodím po Olomouci pěšky. Ale jsou dny, kdy musím svoji milovanou Audi A2 provětrat a někam se přiblížit.

Už dávno nemusíme Ostravsku závidět Karvinou, Praze Žižkov, či Brnu jeho Cejl.

Snad mi tentokráte odpustíte, že se dnes ve svém vyprávění vydám daleko za hranice hanácké metropole, ale tak významná událost, jakou bylo Kájovo nanebevzetí se nemohla obejít bez mojí účasti.

Hynek je asi jedenáctiletý psík plemene bišonek, na svůj věk je stále akční. Tedy jak kdy, někdy jej vytáhnout z pelíšku je problém.

Sotva jsem vykročil před dům, div mě nesrazila červená sto dvacítka s károvaným baretem čouhajícím z poza volantu. No vida! Tu jsem neviděl, ani nepamatuji! Zasnil jsem se s úsměvem na tváři a pokračoval v cestě. Když jsem o kousek dál na přechodu pro chodce unikl smrti v podobě béžového žigulíku jen o vlásek, úsměv mi začal tuhnout. Co to dneska...?!

Český Frank Sinatra… To je vždycky první, co mě napadne, když se řekne Karel Gott. Oni k sobě opravdu měli blízko. Byli nesmírně charismatičtí, s neodolatelným úsměvem na tváři a hlasem, jenž se rodí skutečně vzácně. Co víc… jejich respekt přesáhl veškeré myslitelné hranice. Hudební i generační.

Siréna je asi roční kříženka malého vzrůstu. Je hravá a mazlivá. Siréna je velmi hyperaktivní fenečka, která chvíli nepostojí v klidu.

Miluju Olomouc! A dnešní neděle je určitě ta nejkrásnější neděle, jakou jsem za posledních sedm dní zažil. Po dlouhé době se počasí konečně slitovalo a vykouzlilo krásné babí léto, které přímo vybízelo ke špacíru po okolí.