Otcovská dovolená je nesystémový, populistický nesmysl. Abychom si rozuměli: Nemluvím o potenciálním efektivním řešení, které by umožnilo podílet se oběma rodičům pružně na výchově dítěte a zůstat přitom v kontaktu s trhem práce, ale o klasickém českém pseudořešení, které vešlo v účinnost 1. února 2018.

Kambodža je už velké děvče. Roste jako z vody, má za sebou už všechna očkování a pan doktor nám při posledním očkování nabízel psí známku v hodnotě čtyřiceti korun, kterou jsme mohli mít, pokud bychom zaplatili čtyřicet korun. Jelikož jsem člověk spořivý a mám pod čepicí, nabídku pana doktora jsem odmítl a fikaně jsem si řekl, že raději nechám někde vyrobit krásnou psí známku, kde bude vše potřebné srozumitelně napsáno.

„A to jste to vzali nějak hopem, nejste trochu blázni? Ha, ha,“ to je asi druhá nejčastější věta, kterou teď slýchávám od známých. Následuje hned po: „Jak se máš?“ Pak přijde na řadu trapné uchechtávání a vysvětlování, že to my ne, že se to nějak samo...

Šárka, Skip i Boban jsou tři roztomilí pejsci hledající nové hodné páníčky, se kterými by mohli dovádět, ale i lenošit za deštivého dne. Se kterými by mohli běhat, mazlit se, odpočívat, ale hlavně se na ně mohli spolehnout.

Jsem dospělý muž. Je mi sedmadvacet let, fáze dospívání je za mnou a nějaký pátek už je jasné, že do výšky neporostu. Měl bych ale začít dělat něco s tím, že trochu rostu do šířky a váha mi ukazuje čím dál méně lichotivá čísla. Věřím, že v téhle situaci nejsem sám, takže jsme se v redakci rozhodli rozjet seriál pro všechny, kteří se sebou chtějí něco dělat. Každé dva týdny vám trochu popíšu plán cvičení na 14 dní s lehkým doporučením jídelníčku.

Psí zápasy sleduju od té doby, co jsem si pořídil štěně fakt hodně často. Vypuknou většinou tehdy, když k nám přijde někdo se psem nebo když potkáme nějakého psa v parku. Je to vždycky neskonale krutá podívaná. Takové psí zápasy jsou skvělým zpestřením například nečekané návštěvy. Nemusím pouštět žádnou hudbu nebo dokonce televizi, stačí jen sledovat, jak si psi jdou po tepnách a případně přijímat sázky.

Nevím, koho mám volit. Nepůjdu volit, stejně můj hlas nic nezmění. Můj kandidát už vypadl, v druhém kole nevolím. Tyto věty slýchávám v posledních dnech velmi často. Ti všichni, kteří je pronášejí, však neví, jak krátkozraký jejich postoj je.

Zvířátka, která se dostala do milující rodiny, mají ohromné štěstí. Páníčci se o ně dobře starají, mají co jíst, kde spát a nemusí se bát o svůj život. Někteří bohužel takové podmínky nemají. Nemá je kdo hladit za oušky, drbat v kožíšku ani jim dát najíst. Jejich život není růžový, ale to vše se může změnit. Vy ho můžete změnit!

Minulej víkend jsme si řekli, že si uděláme výlet na nějaký pěkný místo, kde se můžou lidi projít a pséčci proběhnout. Nebo naopak, prostě jak kdo chce. Sestava výletníků byla následující. Kuba, se kterým píšu pro Drbnu, jeho čuba Samantha, moje Terka, naše štěněcí čuba Kambodža a já.

V Olomouci nám nasněžilo a venku to není moc vlídné. Počasí přímo vybízí zachumlat se do peřin s knížkou a hrnkem čaje nebo lenošit u televize. A pokud potřebujete někoho, kdo by vás v zimě zahřál na těle i na duši, tak se zkuste podívat na opuštěné chlupáče, kteří vás budou bezpodmínečně mít rádi.