V dnešní době je úsměv a ochota nedostatkovým zbožím. Všichni se mračí a myslí jenom na svoje dobro. V Olomouci to je podle mě jiné. Tady se jen zřídkakdy setkáte s typickým Čechem, který je protivný a sobecký...
Říká se – jiný kraj, jiný mrav. Jinak tomu nebude ani z pohledu chování. Je zajímavé, že i když je Česká republika malá, tak najdeme rozdíly mezi lidmi v jednotlivých městech a krajích. Lidé, kteří už procestovali několik českých měst, mi dají určitě za pravdu, že v jedněch městech jsou lidé vlídnější, a jinde to je s ochotou trochu horší.
Když jsem ze začátku bloudil po Olomouci a byl jsem donucen zeptat se kolemjdoucích, jak se dostanu tam, kde potřebuji, tak mi bylo hned jasné, že tady jsou lidé velice ochotní. Mimochodem, v Olomouci se ztrácím i doteď, ale o tom někdy jindy. Kromě toho, že vám kolemjdoucí popíše cestu, tak vám jako bonus přidá úsměv. Celkově mi přijde, že se tady lidé smějí více, než je obvyklé. A nejedná se o úsměv z povinnosti.
Asi víte, jak dokáže nepříjemná prodavačka zkazit náladu. Když se na vás někdo šklebí a chová se arogantně, tak jen těžko dokážete udržet úsměv na tváři a chovat se mile. V Olomouci se na vás v obchůdku nejen usmějí, ale ještě vám popřeje hezký zbytek dne. Ano, věřím, že dlouhá směna vám dokáže pokazit náladu, ale nemusíte to nutně přenášet na druhé. Zatím jsem se v Olomouci nesetkal s tak velkým počtem znechucených prodavaček, jak je tomu v Ostravě. Snad jen kromě jedné recepční na kolejích...
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
