Bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger se před třemi desítkami lety ptal, komu má zavolat, když chce mluvit s Evropou. Chtěl tím naznačit, že nemá žádný protějšek, který by reprezentoval zahraniční politiku kontinentu. Je pravdou, že společná evropská „zahraniční politika“ existovala po dlouhá léta pouze na papíře. Teprve selhání Evropy při potlačení konfliktů na Balkáně v 90. letech bylo impulsem pro vytvoření reálného bezpečnostního rámce. Po vstupu v platnost Maastrichtské smlouvy se společná bezpečnostní a zahraniční politika stala reálným pilířem Evropské unie. Funkci Vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku v současnosti vykonává Španěl Josep Borrell. Neoficiálně je označován jako ministr zahraničních věcí Evropské unie.

Evropská komise oznámila dočasné změny v politice veřejné podpory Evropské unie. Změny jsou reakcí na to, že Spojené státy upřednostňují svůj domácí průmysl a přitahují investice do Severní Ameriky prostřednictvím zákona o snižování inflace (Inflation Reduction Act – IRA) s jeho zelenými dotacemi ve výši téměř 400 miliard dolarů. Od přijetí tohoto zákona probíhá mezi EU, USA a Čínou závod o přilákání zelených investic. Nutno dodat, že již předtím USA i Čína svou subvenční politikou zvýhodňovaly své vlastní podniky a nějakou regulaci veřejné podpory vůbec neřešily.

Do sněmovny jsem kandidoval s tím, že pro budoucnost venkova je klíčové zajistit vysokorychlostní internet. Třeba jen proto, abychom nemuseli jezdit každý den do Prahy nebo nejbližšího většího města a mohli úřední a pracovní věci řešit z pohodlí domova. Dostupný vysokorychlostní internet na venkově je hlavně ale jednou z podmínek pro vznik nových pracovních příležitostí v regionech.

Je to jen pár dnů, kdy mohou čeští zemědělci díky výjimce ve velké míře otravovat přírodu a všechna v ní žijící zvířata. První krok k tomu udělal v polovině února státní Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), který povolil až do letošního 21. června používat zvýšené dávky brutálních jedů – konkrétně Stutox II a Ratron GW ve volné přírodě. Argumentoval přitom údajnou přemnožeností hrabošů a hrozícími škodami. Zemědělci tak dostali volnou ruku k tomu, aby mohli po čtyři měsíce trávit českou přírodu.

Evropský parlament hlasoval dne 16. 2. 2023 o Ukrajině tentokrát pod názvem „První rok ruské invaze a útoku proti Ukrajině“. Jednalo se výročí rok trvajícího hrozného konfliktu.

Už jí nebylo pomoci a ten pocit bezmoci nepřeji nikomu. Neuměla se nadechnout, všude se rozlévala krev, tak strašně moc krve. Byla jsem s ní do posledního dechu, hrozně se trápila. Střelil jí špatně… Přála jsem si, aby každý její nádech byl posledním, aby to sípání přestalo. Věty, ze kterých mi doslova přebíhá mráz po zádech. Přesně tak popisuje na sociálních sítích poslední chvíle života desetileté fenky Dixie její majitelka. Poslední únorový den navečer ji při procházce kolem cyklostezky zastřelil nezodpovědný myslivec. A to přesto, že se oba majitelé nacházeli v době výstřelu od svého psa jen několik metrů. Výrazně tak ohrozil i jejich život.

V Sudetech mého dětství, asi tak před čtvrtstoletím, se o německé minulosti kraje raději moc nemluvilo. Možná to bylo tehdy oživeným strachem z majetkových nároků ze strany vysídlených občanů, každopádně byli Němci tématem do značné míry tabuovým. Objevovat německé pozůstatky v krajině a na půdách bylo dobrodružné. Odpovědi na dětské otázky se často napájely ještě z těsně poválečné, výhradně české a příslušně černobílé podoby tohoto diskurzu. Ve školní vlastivědě kolem roku 2000 nás raději nechali z tabule přepisovat absurdní, tehdy obzvlášť rychle zastarávající seznamy zpracovatelských průmyslů v jednotlivých českých regionech. O některých významných místních rodácích se vědělo, pro jistotu se ale Karl jmenoval po česku Karel a Johann Christoph byl Jan Kryštof.

V českých médiích se periodicky opakují zprávy o tom, jak by Britové radostně hlasovali pro nový vstup do EU při případném referendu o opětovném vstupu Velké Británie do EU. Vychází z různých průzkumů veřejného mínění, většinou bez uvedení vzorku testované populace a hlavně kdo to zaplatil.

Novinové titulky překypují názvy summitů a konferencí. A ne málo čtenářů se může ptát, k čemu to vlastně všechno je. Na to je jasná odpověď: tak se dělá mezinárodní politika. Tyto akce sdružují lidi, kteří by se na jednom místě jen těžko potkali. Mnichovská bezpečnostní konference je prominentním příkladem. Přezdívá se jí „Davos bezpečnosti“ podle známé konference Světového ekonomického fóra ve Švýcarsku. Letos nelze titulek o bezpečnostní konferenci jen tak přejít. Pro Českou republiku byla totiž mimořádně důležitá.

Nad uměním ve veřejném prostoru v rodném městě Prostějově se v krátké glose zamýšlí jeho obyvatel, badatel a publicista Ivan Čech.