Neděle, 11. února 2024, 10:03
Upíři jsou populárním námětem knih nebo aktuálně oblíbených romancí pro náctileté dívky. Fenomén upírství provází lidskou historii řadu let. Málokdo ví, že v historii s nimi měli snad nejbohatší zkušenosti právě Hanáci. A věděla to celá Evropa.
První věc, kterou každý upír musí zvládnout je vstát ze svého hrobu a zajít za živými sousedy či rodinnými příslušníky, ti pak řádně vyděšení musí situaci řešit. Za celou upírskou mytologií je obava z toho, že jsme pohřbili člověka, jehož tělo nevydechlo naposled a on se nám přišel pomstít. Člověk nemusí mít příliš bujnou fantazii na to, aby nikdy nepomyslel na to, jak se najednou probudí v temné rakvi a potřebuje se dostat ven. První písemná zmínka o upírském vstání z mrtvých na našem území pochází z dob Karla IV. Jeden z jeho kronikářů, Neplach, zaznamenal případ pastýře Myslaty, jenž opustil v noci svůj hrob. Následně obcházel okolí rodné vsi Blov u Kadaně, strašil a vraždil nebohé vesničany.
Toť historie prvního českého historicky doloženého upíra, za příběhem olomouckých upírů se musíme posunout do 18. století. Do časů osvícenců, kteří na západě přináší společnosti nové vědecké poznatky a bojují s náboženskými bludy. Jenže intelektuální novinky z francouzských salonů byly na hony vzdáleny prostým vesničanům na hanáckých vesnicích. Nevíme přesně, proč se zrovna touto dobou začaly množit záznamy příhod prostých lidí, které začali navštěvovat u oběda jejich pohřbení známí (někdy chtěli jen posedět, jindy poklábosit a někdy se však dožadovali intimností), rozhodně si toho všimla církev a vznikla o fenoménu moravských upírů i odborná pojednání.
Venkované si s upíry totiž nevěděli rady a začali dotazy bombardovat místní církevní správu. Ani úřad olomouckého biskupa nevěděl, jak si s těžko uvěřitelnými případy poradit a dotazoval se až do Říma k papeži. Nejvyšší církevní místa v 18. století už pro podobné případy pověrečné zbožnosti příliš pochopení neměla.
Neděle, 21. ledna 2024, 09:57
Jako dominantu Olomouce obvykle vnímáme svatováclavský dóm nebo kostel sv. Michala na svatomichalském návrší. Většina Olomoučanů pak dobře zná chrám sv. Mořice vedle “Prioru”, tedy galerie Moritz, podle něhož je rekonstruovaný Prior přejmenovaný....
Situaci se však rozhodl prozkoumat opat francouzského kláštera v Senones Augustin Calmet a problémy hanáckých upírů zahrnul do své knihy nazvané “Dizertace o zjeveních” z roku 1746. Ani on sám si s divokými příběhy nevěděl rady, ale řadu případu upírů na návštěvě zaznamenal. Dle jeho slov byl problém s řadou situací, kdy se upír upřeně podíval na někoho ze svých známých a ten do pár dní bez výjimky zemřel.
Mezi svými současníky Calmet sklízel spíše posměch, ale v časech romantismu 19. století jeho kniha popadla druhý dech a pravděpodobně byla jednou s inspirací pro slavný román Brama Stokera, Drákula (1897).
Co se to tehdá na Olomoucku dělo? Těžko uvěřit, že se region stal cílem skutečné “upírské migrace”. Co se v konkrétních případech přesně dělo nevíme. Situace však může souviset se slavnými čarodějnickými procesy. Jak víme ze slavného filmu Kladivo na čarodějnice, kraj se stal cílem největšího honu na čarodějnice v celé zemi. Jenže v 18. století za vlády osvícené Marie Terezie byl trestný čin čarodějnictví zrušen. Sama panovnice osobně omilostnila posledního tuzemského odsouzeného čaroděje, Jana Poláka. Jenže osvícené myšlení panovnice nebylo vlastní prostým lidem na Hané a ti měli z temných sil stále strach. Obvinit souseda z čarodějnictví už nebylo možné, tak se zakořeněný pověrečný strach nevzdělaných vesničanů odrazil v historkách o oživlých mrtvých. Nebožtíky za upírství již nikdo soudit nemohl. Strach mohl vyústit v kolektivní neurózu z temných sil. Možná byly za vším přifouknuté případy lidí skutečně pohřbených zaživa, kteří se dokázali dostat ven z mělkého hrobu, ale ruku na srdce, nejvíce se bojíme tajemství, kterým nerozumíme. Jedním z nich je i smrt.
Neděle, 19. listopadu 2023, 16:04
Malíř zdravé a volné přírody, náš nejdůslednější impresionista, vynikající krajinář, velký milovník a znalec přírody a myslivosti. Tím vším byl akademický malíř Stanislav Lolek, od jehož narození v Paloníně, nynější části Mohelnice, uplynulo...
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
