Olomoucké ulice jak je (ne)znáte – Masarykova třída
Jedna z významných tříd města nese jméno po velikánovi prezidentu Masarykovi. Jako jediná ulice v Olomouc vede přes dvě řeky, Moravu a Bystřici, a u jejich břehů se tyčí historické budovy i skrývá památník vytvořený samotnými občany.
Počátky Masarykovy třídy jsou psány rokem 1888, kdy vznikla jako ulice Františka Josefa, a pojmenována byla podle rakouského císaře a českého krále, který v té době vládl. Není jedinou olomouckou ulicí, která svého času nesla jeho jméno. Počátkem 20. století byla ulice přejmenovaná na třídu Českých legií, na počest vojenských jednotek zahraničního odboje v právě skončené první světové válce.
V roce 1940 získala ulice neutrální označení Nádražní, je zřejmé, že kvůli své poloze navazující na ulice centra města a vedoucí až k olomoucké vlakové stanici. V poválečných letech nesla označení třída Maršála Stalina po prvním generálním tajemníkovi Komunistické strany Sovětského svazu. V té době byl uznáván jako vůdce. Stalin za doby svého působení zapříčinil smrt milionů sovětských občanů, ať už přímým nebo nepřímým působením, a řadí se tak mezi největší diktátory všech dob.
Po krátkých deseti letech se v roce 1955 změnil název na třídu Osvobození. Od roku 1990 až do dnes je Masarykovou třídou. Je tak připomínkou na Tomáše Garrigua Masaryka, prvního prezidenta Československé republiky, který se z velké části zasloužil o její vznik. Kromě politiky se věnoval také filozofii, sociologii a byl univerzitním profesorem.
Celou ulici, která je dlouhá skoro kilometr, může rozdělit do pomyslných dvou částí. První je od Žižkova náměstí po most přes řeku Bystřici a druhá od druhé strany břehu řeky k nádraží. První je typická svou historickou zástavbou. Nachází se na ní například historický dům, ve kterém sídlí Vrchního soudu v Olomouci. Značnou část těchto starších domů navrhl rakouský architekt židovského původu Jakob Gartner a postavil je ve spolupráci s Moritzem Fischerem. Mimo soud složí budovy povětšinou jako zázemí rozmanitých obchodů a služeb a v horních patrech zase místních obyvatel.
Mezi budovou Vrchního soudu v Olomouci a břehem řeky Moravy stojí na malé travnaté ploše pomník obětem druhé světové války. Je částečně schován vzrostlým keřem, a proto si ho kolemjdoucí často ani nevšimnou. Nevelký kamenný jehlan nese jména pěti civilních obyvatel Olomouce. Šlo o místní lidi z blízkých domů, kteří 8. května roku 1945 chtěli rozebrat německé palisády, aby Rudá armáda mohla projet dál do města. Zasáhl je ale ještě výstřel z německého děla a ukončil tak život čtyř mužů a jedné ženy. Drobný pomník na jejich památku pořídili přibližně po deseti letech jejich sousedé a přátelé z vlastních prostředků, jak vypráví Milan Tichák ve své knize Příběhy olomouckých pomníků.
Za zmínku stojí také budova bývalé banky Čechoslávie. Rohová stavba stojí vedle břehu řeky Bystřice. Její dominantou je hlavní vchod na zkoseném rohu, před kterým stojí dva mohutné sloupy držící kamenný balkón. Ten je po stranách zdoben sochami muže a ženy a v přední části zase andělíčků. Nad balkónem i na fasádě domu jsou pak další kamenné sochy a ornamenty. Dnes se v době přece jenom ještě jedna banka nachází, ale jde nejspíš jen o shodu náhod, a kromě ní sídlí po byty ve vrchních dvou patrech také prodejna obuvi, pizzerie a ze strany boční ulice holičství.
V druhé části ulice, od řeky k nádraží, je vesměs moderní zástavba poskytující byty i obchody. Středem Masarykovy třídy vedou tramvajové koleje, a to jedny původní a druhé novější, což jde poznat i podle toho, že jedny jsou zasazené do betonových panelů. Vznikly při takzvaném zdvoukolejňování, které probíhalo ve 40 letech 20 století. A proto, že byla doprava v této ulici přetížená, tak se v roce 1997 vybudovala tramvajová trať i na třídě Kosmonautů, která provoz odlehčila.
