Malý zázrak v pavilonu Kalahari. Zoo Olomouc starostlivě pečuje o vzácné mládě hrabáče
Mimořádný chovatelský úspěch se podařil v Zoo Olomouc, kde odborníci pečují o novorozené mládě hrabáče kapského. Vzácný přírůstek v pavilonu Kalahari vyžaduje takřka neustálou pozornost chovatelů. Populaci afrického savce specifického vzezření se daří rozšiřovat v Evropě pouze v sedmi zoologických zahradách.
Nyota, samice hrabáče kapského, přivedla mládě na svět 8. dubna. „Měli jsme jisté obavy z odchovu, protože u hrabáčů nepochybně platí, že porodit ještě neznamená odchovat. V prvních dnech vyžaduje velmi intenzivní péči, která začíná ve čtyři hodiny ráno, končí většinou krátce po půlnoci a podílí se na ní celý tým ošetřovatelů. Musí se pravidelně krmit, vážit, naolejovat-péče o ně v mnoha směrech připomíná péči o lidské miminko,“ popisuje zooložka Libuše Veselá.
Potomka samce, který do Olomouce přicestoval před lety z Jekatěrinburgu a jeho družky z Prahy, chovatelé nepřetržitě sledují, zároveň je pro rodinku hrabáčů důležité i klidné prostředí. „I když se kdykoliv cokoliv může stát a musíme být stále ve střehu, přesto se naše obavy pomalu rozplývají. Malý hrabáč spolehlivě pije velmi vydatné mateřské mléko, přibírá a během prvních 10 dnů života zdvojnásobil svou porodní váhu, z počátečních 1530 gramů se již dostal na neuvěřitelných 3050 gramů,“ popsala Veselá v tiskové zprávě prospívání dvoutýdenního mládětě.
V Evropě žijí hrabáči kapští přibližně v pětadvaceti zoologických zahradách. Olomoucká zoo je chová od roku 2017. „První mládě se narodilo 26. března 2020, a tehdy se podařilo i odchovat. Když se podaří odchovat mládě, je to malý zázrak. Matka jej může zavrhnout, mládě nemusí být životaschopné, nesaje od matky, důvodů nezdaru může být hned několik. V Čechách se s hrabáči můžeme setkat v Praze, Plzni, Dvoře Králové a v Olomouci,“ přiblížila mluvčí Zoo Olomouc Iveta Gronská.
Domovina hrabáčů se rozkládá v Africe na jih od Sahary. Dospělý jedinec váží okolo 60 kilogramů a dožívá se přibližně 20 let. Jeho biorytmus je oproti lidskému obrácený. Hrabáč přes den spí a aktivuje za soumraku, kdy běhá po krajině a vyhledává termity. Pomocí silných drápů rozhrabává termitiště a termitů samotných se zmocňuje lepkavým jazykem až 30 cm dlouhým a zpracovává je pomocí plochých zubů, které nemají kořeny a stále dorůstají. „Tuto potravu je v zajetí podobně jako u mravenečníků nesnadné nahradit. Do jeho jídelníčku v zoo patří jemně rozmixovaná kaše z vařeného masa, granulí, žloutků, mrkve, banánů, rýže a oblíbení mouční červi,“ dodává mluvčí Gronská.
Domorodým názvem z Etiopie býval hrabáč kapský označován jako takaru, ve východní Africe pak svahilský název zní kukukifiku. V cestopisech Emila Holuba si získal jméno kuťoš podle slovesa kutat. Zavalitý, téměř lysý savec, jehož tělo pokrývají řídké štětinky a končetiny jsou zakončeny dlouhými drápy, s ocasem klokana, protáhlým prasečím rypáčkem, ušima zajíce vypadá, jako by si kreslíř vyhrál a smíchal několik zvířat dohromady. Uši dokáže sklopit podél hlavy a činí tak převážně ve spánku. Varlata mají samci uložena v dutině břišní, tudíž je nesnadné určit pohlaví. K němu je tedy nutná analýza DNA.
Zdroj: Zoo Olomouc
