Olomoucká zoologická zahrada se věnuje chovu vysokohorských koz šrouborohých už více než třicet let, i letos se daří s v areálu na Svatém Kopečku odchovávat mláďata. Těch se tentokrát narodilo dvanáct. Sudokopytníci označovaní jako markhur jsou klasifikováni jako téměř ohrožený druh.
Markhur neboli koza šrouborohá žije v oblastech ve střední a jižní Asii a je také národním zvířetem Pákistánu. „Zoo Olomouc chová tento druh od roku 1990 a tyto kozy se zde pravidelně rozmnožují. V posledních letech se každým rokem na přelomu května a června rodí více než 10 mláďat. Letos přišlo na svět v období od května do června 12 kůzlat. Chovné stádo čítá v současné době 9 dospělých koz, 3 mladé samce, kteří jsou připraveni k transportu do Francie a jednoho dospělého kozla, který je otcem všech mláďat a do olomoucké zoo přicestoval ze Zoo Helsinky,“ popsala mluvčí olomoucké zahrady Iveta Gronská s tím, že právě finská zoo je sídlem Evropského záchranného programu pro tento vzácný druh.
Podle zooložky Elišky Veselé není odchov kůzlat koz šrouborohých snadnou záležitostí. „Jedná se o vysokohorské kozy, které žijí v suchém kamenitém terénu a jsou velmi citlivé na parazity i na bakteriální infekce. Potřebují velké množství listnatého okusu, což představuje pro kojící matky i pro mláďata zdroj živin i pestrou nabídku minerálů a vitamínů,“ přiblížila odbornice ze Zoo Olomouc.
Sobota, 8. června 2024, 16:51
V olomoucké zoo na Svatém Kopečku se v posledních několika týdnech podařilo odchovat po dvou mláďatech lemurů a zubrů a dokonce třináct mláďat kozorožců kavkazských. Těch přitom v přírodě žije posledních několik stovek. Nové přírůstky u lemurů...
Při pozorování koz šrouborohých je patrný pohlavní dimorfismus, tedy výrazné rozdíly mezi samcem a samicí. Samec může vážit okolo 100 kilogramů a míst až 160 centimetrů dlouhé rohy, samice je dosahují hmotnosti okolo 35 kilogramů a délka rohů většinou nepřesáhne 25 centimetrů. „Právě ceněné rohy jsou hlavní příčinou, která má za následek jejich trofejní lov, díky němuž se tento druh ocitá blízko ohrožení. Osudovým se jim stává i chutné maso. Ve volné přírodě se vyskytuje téměř 6 000 jedinců,“ uvádí mluvčí Gronská.
Kozy šrouborohé obývají vysokohorské oblasti až do nadmořské výšky 3500 metrů. Životu v proměnlivém počasí se přizpůsobují i zbarvením a délkou srsti. Ta je v létě rudošedá a krátká, v zimě je pak delší a má šedou barvu. Samcům roste delší srst i na krku, která může dorůstat až ke kolenům.
„Markhurové se pohybují v ne příliš hustých lesích západního podhůří Himalájí, kde se živí trávou, rostlinami, listy a další dostupnou vegetací, příznačnou pro danou oblast místa výskytu. Kozy si umí stoupnout na zadní nohy a okusovat i výše rostoucí větve, mají-li příležitost, dokážou se po vodorovně rostoucích větvích i pohybovat. Samice tvoří většinou malá stáda, samci, kteří spolu v době rozmnožování svádí urputné zápasy, žijí většinou samostatně,“ doplnila mluvčí.
Foto Zoo Olomouc
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
