V těchto dnech si připomínáme nedožité devadesátiny literárního historika, vysokoškolského pedagoga, bohemisty a prozaika Josefa Galíka. Byl pozoruhodnou osobností české literární vědy, rozkročený mezi Olomoucí, místem, kde studoval a pracoval na filozofické fakultě, a Zlínem, bydlištěm, kde měl svoji rodinu.
Olomoucký literární historik, vysokoškolský pedagog a prozaik Josef Galík by rozkročený také mezi literární vědou a beletrií. Psal totiž i novely a povídky. Byl ale také vynikajícím pedagogem, který vychoval řadu češtinářů i vysokoškolských pedagogů a vědců, například Lubomíra Machalu a Jana Schneidera. Byl filozofujícím literárním historikem, který hledal všechny impulsy a souvislosti ovlivňující vznik literárních děl.
Narodil se 21. října 1932 v Rackové u Zlína. Jeho snem bylo stát se učitelem. Vzorem mu byl tamní vesnický učitel a legionář. Tento sen také začal naplňovat. V letech 1949 až 1951 se vyučil na mistrovské pletařské škole národního podniku Svit ve Zlíně. Následně absolvoval Státní jednoroční kurz pro přípravu pracujících na vysoké školy v Mariánských Lázních.
V letech 1952 až 1957 studoval obor čeština a ruština na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Zde byl jeho vzorem literární vědec Oldřich Králík, který vedl jeho diplomovou práci o Josefu Horovi. Zároveň debutoval i literárně. Vyhrál totiž v roce 1956 studentskou soutěž o nejlepší báseň a jeho verše byly otištěny ve sborníku Poezie mladé Hané. Jeho spolužáky zde byli budoucí literáti, básníci Jiří Pištora a Dušan Žváček, překladatelka Lucy Topolská, literární vědec František Všetička a divadelní historik Jiří Stýskal.
V letech 1957 až 1963 učil na středních školách v Hradci Králové, Rychnově nad Kněžnou a Zlíně, tehdejším Gottwaldově.
Úterý, 4. října 2022, 19:14
U příležitosti sto padesátého výročí narození vlastence, advokáta, literáta a dlouholetého olomouckého starosty Richarda Fischera vydala Vědecká knihovna Olomouc novou knihu s názvem Život je mnoho. Kromě publikace je významné osobnosti z Hané...
V roce 1963 se stal odborným asistentem pro obor česká literatura 20. století na katedře bohemistiky v Olomouci a zde působil až do konce svého života. V roce 1969 získal doktorát filozofie prací Básnický vývoj Josefa Hory a v témže roce i titul kandidáta věd za monografii o Vladislavu Vančurovi. Potom nastala léta normalizace a Josef Galík se sice na fakultě udržel, ale byl odsunutý na vedlejší kolej bez šancí získat vědeckopedagogické hodnosti a další postupy. Toto mu však vadilo méně než ztráta možnosti být otevřený a svobodný. Mohl sice publikovat, mnohé věci však psal do šuplíku. Problém měl například s vydáním svých dvoudílných skript Česká literatura po roce 1945, která reflektovala bez ideologických apriorismů díla autorů zapovězených za normalizace (vyšla 1985, 1988). Byl jedním z mála učitelů, kteří studentům nic nezamlčovali. Někteří si ho vážili, jiní jej zase udávali. V Olomouci vedl také neoficiální bytové semináře.
Teprve po roce 1989 mohl svobodně působit a publikovat. V roce 1991 získal hodnost docenta studiemi o české próze 20. století. Vydal rovněž svoje práce, ve kterých mapoval bílá místa naší literatury (skriptum Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu, Olomouc 1991). Byl spoluautorem učebnice Panorama české literatury (Olomouc 1994), kterou připravili členové katedry bohemistiky v Olomouci. Moderoval také besedy se spisovateli v olomouckém Divadle hudby.
Badatelsky se zaměřoval na českou poválečnou historickou prózu, na díla autorů M. V. Kratochvíla, Vladimíra Neffa, Alexeje Pludka a Vladimíra Körnera. Psal také o Karlu Čapkovi, Jiřím Weilovi, Věře Sládkové, Jiřím Muchovi, Eduardu Valentovi a Arnoštu Lustigovi. Stále ho uchvacovala mohutnost díla Walta Whitmana. Rád se nechával vtáhnout do břitké vypointovanosti Dykova verše. Vracel se také k Weinerově poezii a próze. Z dalších to byl Jan Skácel, všechno od Cimrmanů, Vaculíkova Sekyra a Bohumil Hrabal počátků a Hlučná samota.
Publikoval se sbornících (například Studia Bohemica, Slavica Olomucensia), ale také v různých periodikách, například v České literatuře, Kulturním měsíčníku, Kulturní tvorbě, Literárním měsíčníku, Nové svobodě, Stráži lidu a prostějovské Štafetě.
Byl také literárně činný. Prvotinou byla novela Zkouška před termínem vydaná v roce 1975 v ostravském nakladatelství Profil. Příběh z olomouckého univerzitního prostředí byl zasazený do doby normalizace začátků sedmdesátých let. Dílo však bylo poplatné době a nebylo příslibem. V dalších dílech se proto Galík obrátil do historie. Hledal v ní paralely se současností a snažil se poukázat na problematiku svědomí, osobní odpovědnosti i statečnosti.
Sobota, 17. září 2022, 16:03
U příležitosti padesátého výročí úmrtí Františka Doležela, který po válce vyšetřoval Krčmaňskou aféru a komunistický režim se mu za to tvrdě pomstil, vydala Vědecká knihovna v Olomouci publikaci Lubomíra Novotného Nikdy to nevzdám! Životní zápasy...
Román Soud i odpuštění (Profil, Ostrava 1987) se odehrává kolem stavovského povstání a následně let třicetileté války. V postavě regenta holešovského panství Viléma Ultersdorfera ukazuje také jeho přestoupení z protestantismu na vítězné a výhodné katolictví. Román Čekání na konec tmy (dokončený v roce 1989, vydaný v roce 2012) je zasazený do doby vlády Marie Terezie a hrdiny je čtveřice kameníků bratří Gordysových.
Josef Galík zemřel po krátké a těžké nemoci 3. listopadu 1999 ve svých sedmašedesáti letech ve Zlíně. Svým dílem se významně zapsal do naší literární vědy. Byl i velkým a poučeným čtenářem, který také svým čtenářství žil po celý život. I u jeho smrtelné postele byla rozečtená kniha.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
