Kostel sv. Máří Magdalény patří na Bouzovsku mezi nejstarší sakrální stavby v širokém okolí. Podle farního inventáře z roku 1804 se nachází čtvrt hodiny cesty na jih od městečka Bouzova, byl vybudován na území zaniklé vsi s příznačným názvem Farářova Lhota, která definitivně zpustla, už jen jako Lhotka, za třicetileté války.
Lhotka je zmiňována v letech 1481–1610. V roce 1572 prodal Jindřich Podstatský z Prusinovic tuto část Bouzova Vilému Záviši Bítovskému ze Slavíkovic na Bílé Lhotě a hrad Bouzov s přilehlým horním městem roku 1584 Hynku Petrovi z Chotějovic. Dvěma různým vrchnostem patřily obě části městečka až do roku 1696, kdy společně přešly do majetku řádu německých rytířů. Spolu s kostelem se z někdejší Farářovy Lhoty zachovaly už jen pozůstatky panského pivovaru, palírny a panské hospody.
Panský pivovar je na tomto místě připomínán už v roce 1545. Roku 1844 byl i s palírnou pronajat. Jeho roční produkce činila 360 sudů piva, palírna produkovala 300 věder třicetistupňové pálenky. Pivovar, sladovna i palírna skončily svou činnost v roce 1905. S pivovarem souvisely také tři rybníky, které v zimě sloužily jako zdroj ledu, určeného k chlazení vystaveného piva. Dispozici všech těchto panských staveb, i jejich polohu k poblíž stojícímu kostelu, dokládá mapa Stabilního katastru z roku 1834. Poblíž kostela sv. Máří Magdalény se nacházela také farní budova, do níž byla po přifaření Bouzova do Loštic přestěhována škola s kantorem. Připomínána je tady ještě v roce 1725. Roku 1755 byla škola zřízena poblíž farního kostela sv. Gotharda na Bouzově. Další budovou poblíž kostela sv. Máří Magdaleny bylo obydlí zvoníka, který byl současně i hrobníkem. Dohlížel také na kostel. Jeho domek byl postaven v roce 1796 z nepálených cihel. Náklady na jeho udržování byl hrazen z prostředků přifařených vesnic.
Kostel sv. Máří Magdaleny byl původním bouzovským farním kostelem. Jeho farní funkci převzal až v roce 1727 kostel sv. Gotharda, který vznikl přestavbou vrchnostenské kaple. Stavebníkem této rekonstrukce byl velmistr řádu německých rytířů Ludwig Franz z Pfalz-Neuburgu, řádový představený z let 1694–1732. Pro farnost, dlouhá léta předtím spravovanou jako komendátní z Loštic, zajistil samostatného duchovního správce a v zakládací listině z 16. prosince 1726 ji obdaroval náležitými beneficiemi. Nový farní kostel byl vybudován přímo v městečku Bouzově, jeho předchůdce, příliš od centra obce vzdálený, se po té stal už jen kostelem hřbitovním.
Bohoslužby se v něm pak konaly pouze několikrát do roka, konkrétně třetí neděli po velikonocích, v neděli v oktávu sv. Máří Magdalény, poslední neděli v září a na dušičky. Před tím, až do roku 1657, byl komendou pod správou faráře v Konici. Za faráře Jana Aloise Ernesta byl z Konice vyfařen a připojen k dostupnějšímu kostelu v Lošticích, kam spadal, jak už víme, až do vzniku samostatné bouzovské farnosti.
Původní podobu tohoto jen zběžně orientovaného kostela, jehož jádro pochází podle dispozice, tloušťky původního obvodového zdiva i dochovaných stavebních konstrukcí patrně už ze 14. století, výrazně setřela jeho radikální přestavba v roce 1863. Během tehdejší velké rekonstrukce byl starý dřevěný strop lodě nahrazen novým zaklenutím, tvořeným čtyřmi poli stlačené segmentové klenby vynesenými s pomocí tří segmentových pasů, zvenčí zesílených hladkými hranolovými opěrnými pilíři. Dřívější velmi malá sakristie byla nahrazena větší plochostropou sakristií, připojenou k pravoúhlému závěru. Výrazně změněn byl sklon střechy nad lodí, výška jeho původně mnohem strmějšího střešního hřebene i poloha z něho vyrůstajícího oktogonálního sanktusníku. Upravena byla také okna i hlavní vstup na západní straně kostela. Nový krov byl posazen na nově vyzděnou cihelnou pozednici, která byla vybudována také nad presbytářem. Nad křížovou klenbou kněžiště se dochovaly zbytky kamenného lomového zdiva.
Na gotický původ jádra stavby můžeme usuzovat z jednolodní dispozice, přibližně čtvercového pravoúhlého presbytáře a jeho zaklenutí jedním polem křížové žebrové klenby, která vyzděna z lomového kamene. Její nosnou konstrukci tvoří hrubě opracovaná masivní kamenná lichoběžníková žebra s výžlabkem, která se hladce protínají. V rozích, z nichž vybíhají, jsou dvakrát podebrána. Středověký původ stavby je patrný také ze vzácně dochovaného nejstaršího vyobrazení, které je součástí perokresbou zdobeného titulního listu v nejstarší bouzovské matrice.
Horní a střední třetina tohoto listu je pokryta pamětním nápisem, rámovaným na způsob epitafu, dolní třetina vyobrazením farního kostela sv. Maří Magdalény. Nápisová deska je vkomponována do stylizované sloupové architektury. Na zalamovanou profilovanou soklovou římsu, nesenou hranolovými podstavci zdobenými reliéfy lvích maskaronů, dosedá pilastr s římsovými hlavicemi a bosovaným soklem. Pilastrům předstupují hladké sdružené sloupy s neumělým náznakem volutových hlavic. Pilastry společně s předstupujícími sloupy nesou masivní zalamované kladí, které je na přestupujících nárožích zvýrazněno bosovanými podstavci s čučky a uprostřed trojúhelníkovým štítem. V nápisové desce je připomínán farář bouzovský a loštický Jan Jiří Pavlovský. Na faru do Loštic byl investován 26. dubna 1669. Obě zmíněná beneficia, k tomu i faru v Měrotíně, spravoval až do roku 1697.
Za faráře Jiřího Jana Pavlovského byly v roce 1681 založeny také nejstarší matriky farních kostelů v Lošticích a Měrotíně, do kterých, byly podobně jako do matriky bouzovské přeneseny předchozí starší zápisy. V Lošticích od roku 1647, v Měrotíně od roku 1648. Obě matriky obsahují také okolnosti jejich založení. V Měrotíně dokonce opět s perokresbou tamního renesančního farního kostela sv. Martina. Výzdoba všech uvedených titulních listů matrik má svůj předobraz v oddací a rodné matrice v nedalekých Moravičanech, které vznikla v roce 1678. Byla podle připojených nápisů dílem moravičanského rektora Jiřího Všetečky Loštického. Titulní list rodné matriky je vyzdoben perokresbou iluzivního raně barokního portálu se segmentovým rozeklaným nadpražím. Portál doplněný figurami čtyř andělů ohraničuje do něj vložené nápisové zrcadlo. Na titulním listu oddací matriky je nápisové pole vloženo na iluzivní pamětní desku, která je nahoře ukončena trojúhelníkovým štítem se stylizovaným křídlovým nástavcem. Po stranách desku rámují ornamentální bordury. V dolní třetině listu je zobrazen moravičanský farní kostel sv. Jiří od jihu.
Neděle, 27. února 2022, 10:14
První písemná zmínka o obci Žerotín pochází z kapitulních listin olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1131. Do majetku starého rytířského rodu pánů z Žerotína se tvrz s okolními pozemky a rozsáhlými rybníky dostala koncem 13. století, kdy je...
Bouzovský kostel sv. Máří Magdalény se na perokresbě nachází uprostřed oválného hřbitova ohrazeného zdí a obklopeného stromy. Na severozápadní straně je hřbitovní zeď prolomena portálem, který byl patrně kamenný. Má zalamované kladí, na které dosedají tři, autorem značně stylizované renesanční architektonické články, všechny ukončené čučky. Na severozápadní straně přiléhá ke hřbitovní zdi přízemní, patrně srubové dřevěné stavení se šindelovou střechou, které je nejspíš hřbitovní márnicí. Pokud jde o vlastní kostel, Pavlovského perokresba věrně zachycuje dosud nerozpoznanou stavební fázi, během níž kostel získal velmi výraznou, bohužel však nedochovanou, renesanční podobu. Vstupní hladké průčelí bylo v přízemí prolomeno jednoduchým vstupním portálem. Podle vyobrazení není vyloučeno, že by mohl být edikulou. Boční strany lodi byly na všech nárožích armovány, kůr osvětlovalo jedno okno, trojúhelníkový štít byl pokryt šindelem. Nárožní armování přesahovala na průčelí a nejspíš i na předstupující východní část při presbytáři.
Fasády kněžiště byly členěny obdélným kvádrováním. Pod střechou, pokrytou šindelem, se nacházely pravidelně rozmístěné trojúhelníkové články, o nichž je z perokresby obtížně rozhodnout, zda souvisí s její trámovou konstrukcí, nebo naopak s členěním korunní římsy. Východní průčelí, nad jehož trojúhelníkovým štítem se vypíná kovaný kříž, není s ohledem na úhel zobrazení, kresbou zachyceno. Fasádu lodi prolamují tři, presbytář jedno špaletové okno s obloukovým záklenkem. Ze středu střešního hřebene lodi vyrůstá dřevěný osmiboký sanktusník, s cibulovou střechou pokrytou šindelem, v jehož vrcholu je osazen dvojramenný kříž. Stěny sanktusníku prolamují okénka, tvarem připomínající klíčové střílny. K severní straně presbytáře přiléhá malá sakristie. V redukované podobě bylo vyobrazení kostela v roce 1903 publikováno ve Vlastivědě moravské.
Perokresba v matrice je značena na soklech čučků, vlevo křestním jménem Joannes, vpravo příjmením Vrtica. L. V latině slovo urtica znamená kopřivu. Písmeno L za jménem odkazuje k názvu autorova působiště. Jan Kopřiva byl loštickým rodákem a od roku 1662 místním rektorem. V městečku, v němž patřil k zámožnějším měšťanům, je připomínán od roku 1656, kdy si zde koupil dům. Rektorský úřad, jehož přísahu složil do rukou faráře Jiřího Jana Františka Pavlovského, zastával až do své smrti. Dlouho také vedl matriční zápisy. Zemřel v Lošticích 9. prosince 1695 ve věku 75 let.
Sobota, 26. února 2022, 09:22
Jan Kaiser byl významný prostějovský učitel, vlastenec a spolková a kulturní osobnost. Jeho jméno dnes většině lidí už nic neříká, což je velká škoda. Rodina Kaiserových byla totiž spřízněna s významnými rodinami Vojáčkových, Chmelařových,...
Dne 18. srpna 1770 uhodil do hlavní dřevěné věže bouzovského kostela sv. Máří Magdalény blesk, následkem čehož se zřítila. Obnovena byla následujícího roku. Podle popisu farního inventáře z roku 1804 měl kostel klenutý presbytář a plochostropou loď pobitou pouze deskami. Dřevěný byl rovněž kůr se schodištěm, které na něj vedlo. Interiér kostela byl na každé boční straně osvětlován čtyřmi okny bez mříží, kůr jedním kulatým oknem. Vydlážděn byl cihlami. Jednokřídlé vstupní dveře se starým zámkem na západě byly osazeny do kamenného portálu. Boční nízký vstup od jihu měl jednokřídlé dveře s dřevěnou zárubní. Plochostropá sakristie, s omítaným dřevěným rákosem podbitým stropem, se už tehdy nacházela za hlavním oltářem. Také ona byla vydlážděna cihlami. V roce 1803 byla celá obnovena. V letech 1802–1803 byla vyměněna šindelová střešní krytina na celém kostele i nad sakristií. Při průčelí kostela stála dřevěná věž. Hřbitov, uprostřed něhož kostel stojí, byl obehnán kamennou zdí. Prolamoval ji vstup s dvoukřídlovými laťkovými vraty. Poblíž vchodu na hřbitov se nacházela zděná márnice, v roce 1804 ještě stavebně nedokončená.
Presbytář kostela byl v roce 1798 vymalován šternberským malířem Josefem Dicklem (1753–1827). Dokládaly to nápisy po obou stranách presbytáře s chronogramy. K výmalbě byl Dickel vybrán po své předchozí úspěšné výzdobě bouzovského farního kostela sv. Gotharda. Tato rozsáhlejší výmalba, rovněž provázená latinskými nápisy s chronogramy, vznikla se souhlasem patronátního správce v roce 1782, za dlouholetého faráře Jana Augustina Čecha, který na Bouzově působil v letech 1769–1784. Patřila k nejvýznamnější malířovým zakázkám.
Podle mohelnické děkanské matriky byly v kostele sv. Máří Magdalény v roce 1672 tři oltáře, dva zvony, jeden pozlacený kalich, monstrance a tři nové kasule. Stejný počet oltářů a zvonů uvádí i farní inventář z roku 1804. Podle tohoto pramene byl obraz sv. Máří Magdalény na hlavním oltáři namalován v roce 1798 autorem bouzovských nástěnných maleb Josefem Dicklem. Na zděném oltáři stál tehdy nový tabernákl pozlacený loštickým malířem Janem Havelkou (1754–1829) a štafírovaný Ignácem Lindnerem. Oltářní portatile konsekroval 11. srpna Jan Karel Leopold hrabě Scherffenberg (1698–1771), od roku 1749 titulární biskup tengrenský a světící biskup olomoucký. Na evangelijní straně stál boční oltář Panny Marie bez portatile. Z dalšího oltáře sv. Jana Nepomuckého na epištolní straně byla v roce 1803 odstraněna jeho dolní část, aby byl získán dostatečný prostor pro zpovědnici. Malíře obrazů na obou bočních oltářích autor inventáře již neznal.
Kazatelna byla přenesena z evangelijní strany k vítěznému oblouku. Zpovědnice, vyrobená jen z měkkého dřeva, byla modře natřená, podobně jako dvě klekátka umístěná po obou stranách hlavního oltáře. Na evangelijní straně se nacházelo 14, na epištolní straně 16 lavic, rovněž zhotovených z měkkého dřeva. Na kůru stál varhanní pozitiv se 4 rejstříky. K mobiliáři náležely dva zvony, větší o hmotnosti kolem dvou centnýřů, údajně bez nápisu, menší o hmotnost 40 liber s nápisem Anno 1708 in honore Scti Joannis Nepomuceni. Dále jeden měděný špatně pozlacený kalich, měděný kotlík ve křtitelnici, mosazná kaditelnice s loďkou na kadidlo, mosazná závěsná lampa, šest velkých cínových svícnů, jeden pár cínových mešních konvic s tácky a cínová nádobka k mytí prstů. Z mešních rouch je inventářem zmíněno 6 kasulí, dvě červené a jedna černá oltářní poduška. Kdy a kým byl kostel vysvěcen, nebylo v době sepsání bouzovského farního inventáře už nikomu známo, posvěcení se ale každoročně slavilo poslední neděli v září.
Neděle, 30. ledna 2022, 13:18
Kniha vzpomínek prostějovské rodačky, čestné členky spolku Hanácký Jeruzalém a laureátky Ceny města Prostějova Maud Beerové s názvem Co oheň nespálil se dočkala dotisku. Prezentace proběhla tento týden v prostějovské knihovně u příležitosti Dne...
V roce 1863, za bouzovského faráře Františka Navrátila, prošel kostel sv. Máří Magdaleny dílčí klasicistní přestavbou, která z velké části znamenala setření stavu dokumentovaného perokresbou v bouzovské matrice. Důvodem rekonstrukce byl špatný stavební stav kostela, jemuž hrozilo zřícení střechy a kůru. Jedním z důvodů mohly být statické poruchy v koruně bočního zdiva. Nepřímo to naznačuje zcela nový obvodový věnec, způsob příčného zaklenutí lodi se segmentovými pasy, dosedajícími na poměrně masivní hladké hranolové opěrné pilíře. Původně plochostropá loď byla zaklenuta a zastřešena novou, nad průčelím zvalbenou střechou, krytou břidlicí. Z přední části jejího střešního hřebene vyrůstala polygonální věžička. K presbytáři byla připojena nová prostornější sakristie s druhým vchodem na hřbitov. Celkové pojetí utilitárně zaměřené přestavby je architektonicky velmi podprůměrné, což zřejmě vyplývalo z tehdejších finančních možností i výběru patrně místního stavitele.
V roce 1879 vznikla na severní straně ohradní zdi hřbitova nízká klasicistní brána s plochostropým průjezdem, ukončená trojúhelníkovým štítem. Kamenný hřbitovní kříž z roku 1822, který původně stával u cesty na hřbitov, byl na hřbitov přenesen roku 1851. Na své nynější místo byl přesunut v roce 1910, protože bránil výstavbě hrobky rok předtím zemřelého bouzovského faráře Františka Wiedermanna. Roku 1851 byl zbořen dům hrobníka a hřbitov rozšířen o svou dolní jihozápadní část. Následujícího roku byl namalován obraz sv. Máří Magdalény, signovaný Fr. Havelka pinxit 1852. Nová márnice byla postavena v roce 1897, zednickým mistrem Janem Zatloukalem z Podolí. Podle inventáře sepsaného v roce 1893 farářem Petrem Janákem byl v kostele pozlacený kalich, měděný kalich a ciborium. V roce 1909 byl kostel vydlážděn dekorativní dlažbou a v sakristii upravována okna. Pořízen byl i nový hlavní oltář, benedikovaný mohelnickým děkanem Vincencem Hausnerem. V roce 1947 byla postavena nová polygonální dřevěná věž, která byla oproti původní zvýšena o jeden metr. Z dalších mladších úprav stojí za zmínku pořízení zvonu, ulitého Josefem Dytrychem v roce 1959, odstranění staré a nahození nové omítky na západním štítovém průčelí roku 1962, obnova zbývajících omítek následujícího roku a výměna střešní břidlice v roce 1969.
Ze staršího mobiliáře se dodnes dochoval obraz Sedmibolestná Panna Marie, signovaný Fr. Hawelka pinxit 1848. Jiný Havelkův obraz sv. Jan Nepomucký z roku 1865 byl nedávno z kostela odcizen. Nynější varhaní pozitiv, stojící na dřevěné kruchtě z roku 1863, podpírané dvěma dřevěnými sloupy se stylizovanými kónickými hlavicemi, postavil v roce varhanář 1878 Karel Boromejský Antonín Neusser z Nového Jičína (1844–1925) za 520 zlatých. Varhanář se vyučil v dílně svého otce Jana, potom získával zkušenosti ve Vídni. V roce 1869 se ujal otcovy dílny a v roce 1881 založil továrnu na varhany a harmonia.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
