Úvodní komplikace se podařilo překonat a cestovatel Tomáš Vejmola z Hranic pokračuje ve své nejnovější dobrodružné pouti přes celou Afriku zpátky do rodného města v Olomouckém kraji. Jako dopravní prostředek zvolil pro sebe již osvědčenou motorovou tříkolku tuk-tuk a tentokrát zdolává expedici i s kamarádem a kameramanem Davidem Žváčkem.
Tomík na cestách, jak si poutník ze sedmnáctitisícového města přezdívá, poznává už od začátku dubna život a kulturu v Africe. Po čtyřech letech od náročné cesty z thajského Bangkoku až do Hranic se mu zastesklo po jízdě na typickém tříkolovém asijském taxi a pro někoho prazvláštní vozítko objevil i v Jihoafrické republice. „Afrika se nějak sama nabídla, dá se tam koupit tuk-tuk a v době covidové je nejvíc přátelským kontinentem na cestování. Navíc je to další kontinent, který je potřeba projet tuk-tukem. Co vím, tak do Evropy s ním nikdo z Jihoafrické republiky nedojel. Proč by to taky někdo dělal,“ uvažuje se smíchem Tomáš Vejmola.
Než se samotná jízda v Africe rozběhla, vyžádala si řadu příprav a trpělivosti či operativní řešení situací přímo na místě. Po koupi ojetého tuk-tuku bylo nutné rychle zařídit jeho zapsání do majetku cestovatele z Moravy a po zdárném administrativním úkonu v cizí zemi se zdálo, že putování nic nebrání. Proti ale byla spojka v zánovním vozidle, která hned v sousední Botswaně vypověděla službu. „Tuk-tuk měl údajně najeto jen 700 kilometrů. Spojka nám odešla zrovna, když jsme se brodili pískem v místech, kde žijí nosorožci, ale i gepardi. S pomocí jeepu jsme tuk-tuk odtlačili a pustili se do oprav,“ prozradil dvaatřicetiletý poutník z Hranic. Jenže bez potřebných dílů stroj zprovoznit nešlo. „Místní obyvatelé jsou skvělí, každý pomůže a každý zná někoho, kdo na pokažený stroj rád koukne. Problém je v tom, že se v tom můžou šťourat hodiny a spíš to ještě pokazí. Oni totiž strašně rádi pomůžou, i když třeba blbě. Říct si pak ještě o odměnu za zpackanou práci je samozřejmost,“ směje se Tomík.
Porucha Máji, jak Tomáš s Davidem vozidlo pojmenovali, zdržela expedici na další dva týdny a cestovatelé blíže poznali povahu místních lidí. „Oproti Evropě, kde všechno šlape jako hodinky, je to pro nás v Africe nové. Lidé tu žijí pomalejším životem, nikam a s ničím se nepospíchá. Chvíli mi trvalo, než jsem na jiný režim života přepnul, ale je to daleko příjemnější,“ usmívá se optimisticky Vejmola. A to i poté, co po desetidenním čekání na balíček s novou spojkou musel odjet zpět na začátek cesty, aby náhradní díl osobně vyzvedl. A spolu s ním koupil raději i řadu dalších součástek do zásoby. Tato zajížďka letadlem a autobusy měřila čtyři tisíce kilometrů a trvala několik dnů, během kterých navíc stačil hranický dobrodruh na chvíli ztratit i cestovní pas. Po návratu do Botswany a opravě tuk-tuku už mohli opět vyrazit do akce.
Z Jihoafrické republiky až do Keni by měla hlavní trasa vést po asfaltu. Na bočních úsecích se ale vypořádávají i s pískem, kde svou sílu musí při tlačení tuk-tuku uplatnit kameraman David. „Občas na cestách potkáme obrovské díry, takže řidič se musí mít neustále na pozoru. Právě projíždíme územím, které je plné slonů, což je sice krásný, ale takový slon nás klidně převrhne a jeden se za námi už rozběhl. Nemluvě o tom, že tu jsou lvi a psi hyenovití. To nás teď asi trápí víc než kvalita silnice. Já bojím, že nás na cestě něco sežere a David se bojí, že to nenatočí,“ podotýká s humorem Tomáš Vejmola.
Pátek, 24. prosince 2021, 15:24
Nemocniční kaplanka Martina Studýnková pracuje v duchovní službě v prostějovské nemocnici již šest let. Zejména o Vánocích se snaží pacientům přinášet povzbuzení, vlídná slova, uklidnit je nebo zbavit pocitů osamělosti či smutku. Její práce nemá...
Velkým cílem expedice je právě zpracování filmového snímku, který by divákům zprostředkoval zážitky z unikátní cesty. Již v průběhu pouti informuje své fanoušky Tomík na cestách na sociálních sítích a v týdenních souhrnech na YouTube. „Obavy z Afriky mě teď žádné nenapadají. Samozřejmě problémem může být malárie ale i jiné nemoci. Nejvíc se asi bojím toho, že nám někdo ukradne natočený materiál, který nepůjde nikdy nijak nahradit. Držím si harddisky u sebe víc než cestovní pas, který jsem už ztratil, ale taxikář mi ho našel a dovezl,“ říká k možným nástrahám cesty Tomáš Vejmola a dodává: „V neposlední řadě jsou konflikty v Etiopii, kudy nás nemusí pustit. Jediná cesta domů by byla uzavřena. Ale to je Afrika, počítat se nedá s ničím. Každý den je nové dobrodružství a máme neskutečné štěstí, že tu můžeme být,“ těší Tomíka africká jízda.
Návrat do Hranic je po počátečních komplikacích ještě daleko, na průjezd Afrikou mají cestovatelé vyhrazené čtyři měsíce. „Je možné to stihnout, ale tak, že bychom jeli nejkratší cestou a celý den strávili za řídítky stroje,“ naznačuje Tomáš Vejmola. K této variantě se ale s kolegou Davidem příliš nepřiklánějí. „Nechceme tento krásný barevný kontinent jen tak profrčet. Může přijít ještě nějaké zdržení a chceme mít zážitky a také je nafilmovat, čemuž všechno podřizujeme. Vypadá to, že dojedeme do Ugandy a za rok či dva budeme pokračovat. To by se mi líbilo více než zeměmi jen projet a vlastně je nepoznat,“ uzavírá nadšený dobrodruh.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
