Mojmír Hanuš byl zajímavou kulturní osobností Hané. Narodil se před sto deseti lety v Olomouci
Básník, prozaik, překladatel, vydavatel a publicista Mojmír Hanuš byl celým svým životem spjatý s Olomoucí, kde se před sto deseti lety narodil. Byl významnou kulturní osobností Hané, neprávem opomíjenou, znalcem jazyků, hlavně latiny a milovníkem folklóru.
Autorka je historička a publicistka.
Mojmír Hanuš se narodil 14. srpna 1913 narodil. Otec Josef Hanuš byl vrchním strojmistrem ve Winterově pivovaru a v kolínské cikorce v Prostějově a později v Hanáckém pivovaru v Holici.
V roce 1934 absolvoval Slovanské gymnázium v Olomouci. V duchu rodinné tradice směřoval svoje aktivity do oblasti vynálezectví a designu. V Praze úspěšně vystudoval žurnalistiku. I při velkém společenském rozhledu, intelektuální invenci a perfektních znalostech němčiny, francouzštiny a latiny mu osud předurčil vykonávat po celý život těžkou manuální práci. Pracoval v náročných dělnických profesích.
Celý jeho život doprovázelo krédo: Ve zdravém těle zdravý duch. Výborná fyzická kondice ho přivedla mezi úspěšné účastníky atletických závodů. Byl aktivním členem spolku dobrovolných hasičů. Miloval hanácký folklór. Ovládal dokonce tři hanácké dialekty. Spolupracoval především s hanáckým folklorním souborem Týnečáci. Dorozuměl se v jedenácti jazycích.
V roce 1940 založil a řídil v Holici Hanácké nakladatelství. Vydával v něm také svoje knihy, především básnické sbírky. Básnické sbírky Jedenadvacet, Česká máma, Táta Čech, Od srdce k srdci či próza Strážná hůrka – malířské historie byla pozoruhodná literární díla. Ve spolupráci se svým přítelem, učitelem, hudebním skladatelem, prozaikem a divadelníkem Františkem Navarou vydal v roce 1937 své první hanácké tango Se néhezčéši děvčeca, valčík Sejdeme se u Svaté Trojice a polku V parčiku pod starym dómem. Vojenská hudba hrávala jeho pochod olomouckých dělostřelců U Terezské brány.
Te neznáš kraj, gde Morava se pěni
a Romža, Haná, Bečva, Hločela?
Gde hlena s pracó na zlato se mněni,
zem gde se žirná s nebem slóčela?
To Haná je – klén, keré ževot dává
a Bohem požehnanó órodo,
kraj, keré statny reke vechovává
a dobry hospodeně národo!
Napsal také sbírku Hanáckých koled a vydal je i na pohlednicích, které ilustroval jeho přítel profesor Slovanského gymnázia Karel Sup. S profesorem Slovanského gymnázia Rostislavem Bartochou přeložil do latiny kolem stovky českých a moravských lidových písní. Publikoval v časopise UP Echo latina a v dalších mezinárodních časopisech pro latinu. Významné byly jeho básně na oslavu mateřství Maternitas (1972) a Hymnus lidského bratrství (1946). Je také autorem scénářů a průvodního slova k filmům Gustav Frištenský a Božena Mrštíková (1955–1956).
Aktivní a činorodý byl i ve svém vysokém věku. Navštěvoval Vědeckou knihovnu. Byl pravidelným účastníkem vycházek po bojišti prusko-rakouské války – bitvy u Tovačova. Účastnil se také atletických závodů veteránů. Na podzim 2007 glosoval v televizi 85. výročí vynálezu svého bratra Jana (automobilová směrovka).
Mojmír Hanuš zemřel ve svých čtyřiadevadesáti letech 15. února 2008 v Olomouci a jeho ostatky jsou uloženy v rodinném hrobě na Městském hřbitově v Prostějově.
Informace o něm najdeme v bibliografických příručkách Bohuše Vybírala Beletristický přínos Olomouckého kraje (Olomouc 1940), Jana Springera Co dala Haná české literatuře (Olomouc 1947) a v antologii Haná v poezii sestavené editorem Bohumírem Kolářem (Olomouc 2008). Podle vzpomínek bývalého ředitele Slovanského gymnázia v Olomouci Vladimíra Zicháčka „prožil Mojmír Hanuš sice těžký, ale činorodě krásný život. I přes nepřízeň osudu byl vstřícný k svému okolí, rozdával úsměv a optimismus“.
