Při smolném pádu ze žebříku utrpěl Radovan Kučera na Přerovsku vážné zranění, hrudníkem mu prošla dlouhá kovová tyč. Devětapadesátiletý muž měl obrovské štěstí v neštěstí, ocelový předmět v jeho těle zasáhl obě plíce, ale o milimetry minul další důležité orgány, jejichž poranění by zřejmě vedlo k brzkému úmrtí. Záchranáři, hasiči a poté zdravotníci ve Fakultní nemocnici Olomouc tak mohli zraněnému pomoci a po náročné operaci a čtrnáctidenní hospitalizaci se mohl vydat domů.
Radovan Kučera z Bochoře na Přerovsku vyrazil v závěru května v pátek odpoledne ke svému známému na zahradu do vesnice Vlkoš, aby si nasbíral ze stromu třešně. Trhání úrody oblíbeného ovoce probíhalo bez problémů, jeden koš natrhal Radovan Kučera pro sebe, další poté plnil pro dceru. Jenže poté přišel kritický moment. „Když jsem měl druhý košík plný ze tří čtvrtin, říkal jsem si, že to stačí. Chytil jsem se žebříku, abych z háčku sundal košík a chtěl jsem slézt dolů. A v ten moment se žebřík smekl nebo vyvrátil a já letěl dolů,“ popisuje Kučera pro web Fakultní nemocnice Olomouc.
Nebezpečné následky pádu z výšky mnohokrát znásobila roxorová tyč, která podpírala nedaleký keř angreštu. Právě na dlouhý kus oceli, který primárně slouží jako betonářská výztuž, se bokem hrudníku Radovan Kučera nabodl. Tyč projela skrz jeho tělo. „Pravým bokem jsem ležel na zemi, nohy natažené za sebou, jednu ještě zaklesnutou v žebříku. Kamarád se synem přiběhli a hned volali záchranku a hasiče. Já si tu tyčku chtěl sám vytáhnout, ale kamarád mě naštěstí odradil,“ ohlédl se za nepříjemnou vzpomínkou a duchapřítomným přístupem přítele pacient FN Olomouc.
Pondělí, 10. června 2024, 18:51
Jak závažné poranění mohou lékaři ve spolupráci s mimořádně odhodlaným pacientem vyléčit přiblížila olomoucká fakultní nemocnice na příběhu hasiče Víta Večeři. Ten v létě 2020 málem přišel o ruku při řezání dřeva, nástroj mu přes svaly a šlachy...
Čekání na pomoc s ocelovou tyčí v těle představovalo nesmírně bolestivé období. „Abych se zajistil aspoň na čtyři, tedy na kolena a ruce, kamarádův syn chytil roxor nahoře, můj kamarád u země a tak jsme se přesunuli,“ popisuje. Podle zástupců olomoucké nemocnice dorazila sanitka do obce na pomezí Olomouckého a Zlínského kraje za 11 minut. Záchranáři zajistili základní životní funkce zraněného muže a museli počkat na hasiče. Tyč bylo totiž potřeba zkrátit, aby se pacient vůbec mohl dostat do sanitky. „Bylo nutné rychle zvážit postup, který bude nejšetrnější a nezpůsobí muži další nepředstavitelná muka. Dle velitele přicházely v úvahu 3 možnosti: flexa, hydraulické nůžky a střihač pedálů. S ohledem na charakter zranění a co nejméně bolestivý postup zvolili hasiči střihač pedálů s ruční hydraulickou pumpou, kterou mohli nástroj lépe jemně ovládat. Omezili vibrace i nechtěný pohyb tyče uvnitř těla,“ vylíčila mluvčí Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje Lucie Balážová.
S přijetím informací o vážně zraněném člověku se ve fakultní nemocnici rozbíhal záchranný řetězec, příprava specialistů a zvažování vhodného postupu. „O příjezdu pacienta vědí na Oddělení urgentního příjmu a příslušný specialista, v tomto případě traumatolog. Po zhlédnutí výsledků rentgenového a CT vyšetření jsou aktivováni lékaři Kardiochirurgické kliniky a I. chirurgické kliniky,“ objasnil mluvčí FN Olomouc Adam Fritscher. Stabilizovaný pacient na operaci čekal na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. „Měl jsem ten den příslužbu a volali mi kolem šesté večer. Hodně pršelo a já jsem sjížděl s rodinou z terénu, kde to dost klouzalo, takže to bylo dobrodružné,“ vzpomíná kardiochirurg Martin Kaláb. Do Olomouce spěchal i hrudní chirurg Josef Chudáček: „Už telefonicky v autě jsme se domlouvali, co a jak provedeme. Jsme kamarádi a nebylo to rozhodně poprvé, kdy jsme se měli potkat u chirurgického stolu. Jsme schopni si vyjít vstříc a víme, co od sebe můžeme čekat, takže nebyl problém se dohodnout,“ komentoval pro web nemocnice lékař.
Neděle, 23. června 2024, 16:09
Pacienti po úrazech všeho druhu, cévních mozkových příhodách nebo po operacích mozku budou mít ve Fakultní nemocnici v Olomouci lepší možnosti rehabilitace. Zařízení získalo dotaci přes 37 milionů korun a nakoupí nové vybavení na oddělení...
Podle kardiochirurga Kalába bylo pro úspěšnost operace, která začala okolo půl osmé večer, zásadní i endoskopické vyšetření provedené lékařem Pavlem Sychrou z II. interní kliniky. „Věděli jsme díky tomu, které orgány jsou poškozené a do jaké míry. Pan Kučera měl obrovské štěstí, protože tyč prošla hrudníkem, třetím mezižebřím, propíchla obě dvě plíce a v podstatě ležela na aortě. Dotkla se i jícnu, ale neperforovala ho. Minula těsně i plicní hily, tedy místa, kde vstupují cévy do plic. Stačilo několik milimetrů a už by mu nebylo pomoci,“ upozornil Martin Kaláb.
Raritní zranění si vyžádalo i netypický způsob otevření hrudníku. „Používá se spíše u polytraumat nebo transplantací srdce a plic. Otevře se celá pleurální dutina, tedy prostor obklopující plíce. Zvolili jsme tento maximalistický postup proto, abychom mohli kontrolovaně vytáhnout kovovou tyč a taky abychom dohlédli na možné krvácení,“ vysvětlil chirurg Josef Chudáček. Před samotným vytažením lékaři zkontrolovali všechny orgány, tyč namazali speciálním gelem a s napětím čekali, jestli a kde začne pacient krvácet. „Byli jsme na to nachystaní. Krev mohla téct v podstatě odkudkoliv. Výkon jsme proto prováděli na kardiochirurgickém sále, kde byl pro případ krize připravený mimotělní oběh,“ dodává Martin Kaláb.
Použití mimotělního oběhu nakonec nebylo potřeba, výkon byl po pěti hodinách náročné a precizní práce u zdárného konce. Na záchraně pacienta se podíleli specialisté z několika klinik a oddělení. „Operace dopadla dobře. Nebylo by to možné bez vzorové multioborové spolupráce. Vedle doktora Sychry mají na úspěchu velký podíl instrumentářka Marika Pártlová, perioperační instrumentář Jakub Reimer, anesteziolog Radek Zezula, traumatolog Peter Zborovjan, přednostka KARIM Olga Klementová, a všichni další členové až dvacetičlenného týmu,“ sdělil mluvčí olomoucké nemocnice.
„Na sále bylo skutečně těsno. Kromě lidí tam totiž bylo i spoustu techniky. Ale všechno klaplo, všichni si vypomáhali navzájem. A řekl bych, že tato schopnost meziborové spolupráce měla pro život pacienta rozhodující význam,“ podotkl Josef Chudáček.
Druhý den se Radovan Kučera probudil na jednotce intenzivní péče, a jeho organismus musel ještě bojovat se zánětem, který se do jeho těla dostal při proniknutí rezavé tyče. Po čtrnácti dnech už ho ale lékaři propustili domů za rodinou. „Nemám slov. Doktoři mají zlaté ruce, jsem jim moc vděčný. Děkuji všem, kteří mě zachránili,“ neskrýval dojetí při vyprávění pro web nemocnice. Třešně z osudového trhání zamířily na hnůj. „Nechtěl jsem je ani vidět. Pokud ještě někdy budu třešně sbírat, maximálně na menším stromku nebo si je nechám natrhat,“ rozhodně prohlásil Kučera.
Foto Fakultní nemocnice Olomouc
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
