Taky jste už někdy ztratili peněženku a říkali jste si – no jo, je to smůla, nějaký starosti navíc, ale je to moje blbost a nic tak hroznýho se vlastně nestalo, ne? Po zkušenostech z posledních týdnu mi došlo, že se ztracenou peněženkou, především pak občankou, může být ještě poměrně velká zábava.
To si takhle jednou sedíme s kamarády v hospodě a říkáme si, že bychom mohli jít hrát fotbálek. Všechny věci si samozřejmě necháváme u stolu, děláme to tak už nevím-jak-dlouho a nikomu se přece nic neztratilo! Ale jak se tak říká, na každého to jednou sedne. Když se vracím ke stolu a chci si zkontrolovat, kolik mi ještě zbývá peněz… peněženka nikde. Po chvíli hledání uznávám porážku, protože přece vím, kde naposledy byla. A jako zpráskaný pes se vydávám na smutnou cestu domů.
Ráno si v hlavě propočítávám ztráty. Občanka, tramvajenka, ISIC, kreditka, hotovost zhruba tři stovky. Plus pár dalších drobností. Celé dopoledne dalšího dne trávím vždy příjemným běháním po úřadech. Nahlásit odcizení občanky, zablokovat kreditku, vyřídit si nový ISIC. Takhle si postupně odškrtávám povinné zastávky, které musím absolvovat. Jakmile je všechno hotové, říkám si: ‚No nebylo to příjemný, ale už to mám z krku.‘ Ale ne nadarmo se říká, nechval dne před večerem.
Když vám totiž někdo ukradne občanku, může s ní dělat docela veselé věci. Následující týden, kdy už mi ztracená peněženka připadala jen jako blednoucí nepříjemná vzpomínka, mi do schránky přišla smlouva od telefonního operátora na dvě čísla, která pro mě byla zcela nová. Uzavíral jsem poslední dobou nějakou smlouvu? Pokud nejsem náměsíčný, nemyslím si. Když jsem se dostavil k operátorovi na pobočku, řekli mi tam, že aby to mohli nějak řešit, musím na policii nahlásit zneužití dokladu. Což jsem samozřejmě neudělal. Takže situace, kterou jsem chtěl mít vyřešenou za deset minut, se i s policejním výslechem protáhla na tři hodiny. Obzvlášť se to vyplatí, pokud máte zrovna zkouškové období.
Co myslíte, bylo to všechno? U operátora mi oznámili, že pohledávky vůči mé osobě ruší, což bylo fajn. Jen že mi od nich ještě přijde pár dopisů, které už poslali a nemůžou s nimi nic udělat. Takže když o pár dní později kontroluji schránku a vidím tam nějaký balík, tak mě nevyděsí. Když se ale podívám pozorněji, tak vidím, že je zase zle. Tohle není nic od telefonu, tohle je zas nějaká uvěrová společnost! Z obálky se na mě vysype sprška složenek. Jakmile se jimi prohrabu k základnímu dopisu, mám chuť maximálně do něčeho kopnout. Co si to zas na moje jméno koupili na splátky?!
Takže si dám další kolečko na policii, doplním výpověď a tradá – z oznámení o přestupku je najednou trestní oznámení. Ani tak nedoufám, že někdy najdou člověka, který mi peněženku ukradl, spíš věřím tomu, že nic z toho, co na mě kdo uzavřel, nebudu muset platit. A jaké z toho všeho plyne poučení? Svou peněženku ani na okamžik nespouštějte z očí. A když už to uděláte, alespoň v ní nemějte tu zatracenou občanku!
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
