Čtvrtek, 24. října 2024, 20:16
Kniha Byl jsem Sudeťák Helmuta Kopetzkého v českém překladu Bohumily Fatzinek Kučerové je cennou osobní výpovědí vysídleného sudetského Němce ve druhé generaci, nebo snad v „jedenapůlté“. Narozeného roku 1940, tedy nikterak ne zodpovědného za cokoli z velkých a malých dějin do roku 1945. Avšak dost starého na to, aby k radosti rodičů „zvedal ručku v německém pozdravu“. Vyhnání ze Šumperka zažil na vlastní kůži a jeho důsledky pociťoval jako psychickou zátěž ještě půl století poté.
Styl vyprávění je úsečný, dalo by se říct scénáristický, bude to možná souviset s autorovou mnohaletou rozhlasovou kariérou. Tedy nikoli jeden ucelený výklad, strukturovaná stať od úvodu po závěr, ale sled nesouvisejících scén s ostrými střihy. S předpokladem, že podstatná jsou fakta, ne autorská omáčka kolem, ačkoliv zmizení autora ve prospěch faktů je samozřejmě vždy tak trochu iluze. V poslední dekádě se mimochodem takto píše často. Snad pod vlivem úspěchu „polské reportážní školy“ tento dříve inovativní styl proniká i do poloamatérské a regionální literatury, do psaní lidí, kteří nejsou profesionálními beletristy.
Při psaní osobní historie může být těžkou otázkou, na kolik je jako pozadí osobních dějů potřeba historicky vypracovávat obecné nebo regionální dějiny. Dá se říct, že je to potřeba tím víc, čím víc má být výpověď předkládána jako samostatné dílo pro veřejnost, a ne jen dokumentární materiál pro potřeby dalšího zkoumání. Helmut Kopetzky v tom nachází uspokojivě vyváženou polohu, rušenou jen nemnoha drobnostmi. Z hlediska své vlastní expertízy využiju příležitosti uvést na pravou míru tvrzení (ačkoliv pro knihu naprosto není zásadní), že poválečné pohraničí osídlovaly mimo jiné „tisíce Romů z Maďarska, Rumunska a Sovětského svazu“. Přinejmenším v případě Rumunska a Volyně probíhala repatriace a reemigrace podle jazykově-etnického klíče, a prakticky žádné Romy proto ve skutečnosti nezahrnula.
Neděle, 5. června 2022, 09:54
Mnohým lidem se musíme uklonit a podat jim ruku – i když bychom jim raději šlápli na nohu. To je jeden z řady břitkých aforismů šumperské německé spisovatelky Marie Knitschke. Malý výbor z díla pozapomenuté spisovatelky vydal pod titulem "Marie...
Vzpomínková kniha Helmuta Kopetzkého se skládá ze tří částí. První je dlouhá (cirka 180 stran) a vybroušená, druhé dvě jsou krátké (po 20–30 stranách) a z mého pohledu poněkud zbytečné.
První část, rozumím-li tomu dobře, úzce vychází z autorovy starší německé knihy Mann im Mutterland. Erzählung vom endlosen Nachkrieg, jejíž titul i podtitul (v češtině něco jako „Muž v matčině zemi: vyprávění o nekonečné době poválečné“) dobře vystihuje její nejsilnější téma. Totiž celoživotně dusivé mateřské objetí dvojnásobné válečné vdovy, která vyrostla v jedné z „dobrých rodin“ německého Šumperka a pro kterou byl následující život poválečným vysídlením jednou provždy definován jako křivda. I když to bylo vysídlení do americké okupační zóny. Mladý Helmut patří ke generaci, která se vůči otcům-nacistům vymezuje, nakonec i odchodem do Západního Berlína, část z ní je ale zároveň nucena tyto chybějící figury ovdovělým matkám nahrazovat.
Pondělí, 6. března 2023, 20:34
V Sudetech mého dětství, asi tak před čtvrtstoletím, se o německé minulosti kraje raději moc nemluvilo. Možná to bylo tehdy oživeným strachem z majetkových nároků ze strany vysídlených občanů, každopádně byli Němci tématem do značné míry tabuovým....
Právě na tuto část knihy se vztahují výše uvedené atributy propracovaného scénáristického stylu. Zbylé dvě části jsou nepříliš soustředěný referát o čtenářském přijetí původní německé knihy, o přátelských kontaktech s nově objevenými sudetskými souputníky i s dnešními českými obyvateli Šumperska. Včetně kopírování řady vyměněných e-mailů z doby pandemie a ruské invaze na Ukrajinu. Německý originál Ich war ein Sudetjak, uvedený v tiráži, zjevně v Německu vůbec nevyšel, ani by pro to nebyl důvod. Byl jen zřejmě jen rozšířením původní knihy Mann im Mutterland coby podklad pro vydání české. Chápu, že za rozšířením stál zdvořilý zájem o přátele, kteří s autorem téma v průběhu let sdíleli. Kniha by ale neměla zahrnovat ohlasy na sebe samu a nějaké pandemické konverzace jsme nedávno vedli všichni. Ze čtenářského pohledu by bylo bývalo lepší druhou a třetí část knihy radikálně zredukovat na několik stránek doslovu.
Neděle, 6. března 2022, 13:12
Mírov na Šumpersku, kdysi městys, pak už jen hradem ozvláštněná vesnice na jedné z vnitřních periferií severozápadní Moravy, postupně ve svých zdech hostil tři pozoruhodné literáty. Tři někdejší bohémy anarchisticko-komunistické scény, z nichž ani...
Padá to asi na vrub nedostatečně sebevědomé redakce, a při daném způsobu vydání není ani zřejmé, čí redakční, potažmo nakladatelský vrub to je. Vydání v nakladatelské službě Pointa totiž poněkud stírá obvyklé hranice činností v knižním průmyslu. Je to patrné už z toho, že zde vůbec existuje role „koordinátora českého vydání“, která by v obvyklém dělení redakční a nakladatelské práce nedávala smysl. Zhostil se jí Radovan Auer a jeho vyjádření „vydat knihu jsem se nakonec rozhodl prostřednictvím platformy Pointa“ naznačuje, že role klasického vydavatele je tu značně oslabena. V tiráži nicméně Pointa vystupuje jako běžné nakladatelství, byť pod křídly Albatros Media, a jako redaktorka knihy je tu uvedena Alena Mizerová.
Tak nebo tak, pro svou první a klíčovou část je to publikace důležitá. Ve své perspektivě „z opačné strany odsunů“, která je přitom důsledně nekonfrontační, je možná v češtině nebo aspoň v regionu i ojedinělá.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
