Už 55 let se věnuje ochranářství přírody. Letos za svou činnost dostal ocenení Křesadlo

Letos po třinácté ocenila organizace Maltézská pomoc dobrovolnice a dobrovolníky z Olomouckého kraje za jejich aktivitu. Jedním z oceňovaných je i Roman Procházka, senior ze Šumperka, který se 55 let věnoval ve volném čase ochraně přírody. „Byl jsem v několika spolcích. Nejdříve jsem vstoupil do společnosti Národního muzea do ochrany přírody, potom, když vznikla Chráněná krajinná oblast Jeseníky, tak jsem do ní vstoupil. Aktuálně jsem členem Českého svazu ochránců přírody v Bludově a Orchidea klubu Brno,“ vysvětlil své začátky ochranář.

Ochranářská organizace, když do ní vstoupil, tak nebyla příliš oblíbená. „Většinou to byli trampové a horolezci a takoví lidé, kteří byli volnějšího myšlení,“ vzpomínal se smíchem. „Ze začátku jsme chodili do přírody po stezkách a sbírali odpadky po turistech. Proto na nás hleděli jako na sběrače odpadků, přitom jsme ale sázeli stromky, spolupracovali s veřejností a pořádali kulturní akce,“ poznamenal s tím, že za důležité považoval informování veřejnosti. „Na Šumpersku jsme zvali i odborníky na přednášky, kteří nám předávali své vědomosti a učili nás začátky, jak ochrana přírody vlastně probíhá. Vzdělávali jsme se v meteorologii, geologii, dendrologii, zkrátka ve všem možném,“ pokračoval původně vyučený elektromechanik.

Velkou část své dobrovolné činnosti se Procházka věnoval mapování ohrožených rostlin a živočichů. „Stěžejní část naší práce byla strážní a průvodcovská činnost v terénu. Když byl někdo fundovanější a propadl do toho trochu hlouběji, tak se snažil i mapovat místa, kde se chráněné rostliny a živočichové vyskytovali,“ vysvětlil senior, který tehdy s dalšími ochranáři pracoval na ploše o rozloze 740 kilometrů čtverečních. O svých poznáních poté referovali odborníkům, kteří díky tomu mohli těmto místům dávat vyšší stádium ochrany.

Během své dobrovolné činnosti trávil Procházka spoustu času přímo v Jeseníkách. „Byl to takový můj koníček. S rodinou jsme vyjížděli do Jeseníků a procházeli si různé trasy, mapovali je a pozorovali,“ objasnil s tím, že z každé cesty musel podávat hlášení. Práce v terénu ale nebyla jedinou náplní dobrovolné činnosti. Mezi víkendy v přírodě se ve všední dny scházel s dalšími ochranáři a pořádal bály a přednášky s vědeckými kapacitami. „Všechno jsme se snažili směřovat k informování veřejnosti,“ doplnil s tím, že během své činnosti také navštěvoval horské chaty, školy a dětské tábory, kde o své práci a přírodě vyprávěl.

Právě dnešní informovanost žáků Procházka vyzdvihl. „Dělá mi radost, když vidím, že i v nižších třídách základních škol se děti učí třeba o biodiverzitě, ochraně přírody nebo biotopech. To za nás nebylo, vůbec jsme takové pojmy neznali,“ podotkl pyšně.

Právě na informování veřejnosti se Procházka podílí i dnes. Na turistických cestách totiž vznikají informační tabule, na kterých lze zahlédnout jeho fotografie, které za svůj život pořídil. Za největší úspěch českých ochranářů a sdělování informací veřejnosti považuje Procházka vymazání některých živočichů ze seznamu škodné. „Dříve byly v mysliveckém zákoně za škodnou označené třeba sovy, medvědi, nebo vlci. Naše informování vedlo k tomu, že z mysliveckého zákona zmizely,“ vysvětlil.

V terénu zažil Procházka spoustu dobrých i špatných zážitků. „Velký zážitek pro mě byl, to jsme tehdy spolupracovali s horskou službou, když jsem na zádech nesl pána s mozkovou mrtvicí přes Keprník,“ zavzpomínal. „Komunikovali jsme s horskou službou, která zavolala rychlou a k ní jsme pána přenesli,“ doplnil.

Letošní ocenění Křesadlo od Maltézské pomoci senior nečekal. „Opravdu mě to ale potěšilo. Člověk, který dělá něco dobrovolně a je přesvědčený, že dělá správnou věc, tak nečeká, že ho někdo bude plácat po ramenou, nebo že by měl dostávat odměny,“ objasnil své pocity. „Překvapilo mě, že jsem ocenění dostal já jako ochranář a je podle mě vidět, že i tady – v ochraně přírody – má to dobrovolnictví smysl,“ navázal.