Vojtěška Baldessari Plumlovská byla první dámou českého divadla pro děti. Navázala na ni Kašpárkova říše

Vojtěška Baldessari Plumlovská se narodila se 17. dubna 1854 v Plumlově na Prostějovsku jako nejstarší ze šesti dětí soudního úředníka Adolfa Baldessariho a Josefy rozené Černé. Její jméno odkazuje na italské předky otce, kteří se na Moravě usadili ve dvacátých letech 19. století. V Plumlově vychodila obecnou školu. V sedmnácti letech odešla se sestrou Emou nejprve do Vídně a poté do Černovic v Bukovině, kde v roce 1872 absolvovala tamní učitelský ústav. Potom nastoupila učitelskou dráhu. Učila na německých školách v Rýmařově, Šternberku a Kroměříži.

V Kroměříži začala spolupracovat s místním ochotnickým spolkem a v roce 1889 pro něj napsala první divadelní hru pro děti Svatoň a Milena. Po ní následovaly hry Honza v zakletém zámku a Sněhurka. V roce 1906 odešla do penze a přestěhovala se do Olomouce. Také zde pokračovala ve svých kulturních aktivitách. Především se věnovala loutkovému divadlu. Založila zde a řadu let vedla loutkářský kroužek.

Její dílo je velmi rozsáhlé. Napsala celkem 35 divadelních her. Z toho 24 pohádkových, 9 her loutkových a 2 hry pro dospělé. Patří mezi ně například hry Honza pán, Blaničtí rytíři, Krakonoš, Ječmínek, Zlatá nit, Májová noc, Sůl nad zlato, Jura, Zahrada sudiček, Divotvorný meč, Probuzení a Pasákova košile. Náměty čerpala především z lidových pověstí a pohádek. Pohádkový námět se v nich spojoval s reálným a hry měly i výchovný ráz. Její hry hrály nejen ochotnické a dětské soubory, ale také divadelní scény v Brně, Praze a dalších městech.

Byla členkou Jednoty divadelních ochotníků besedních a hrála v Městském divadle v Olomouci, na jevišti Národního domu a na divadelní scéně v Černovíře. Diváci jí aplaudovali v Mahenově Jánošíkovi a Mrtvém moři, v Hilbertově Falkenštejnovi a v Jiráskově hře M. D. Rettigová.

Významné kontakty měla s ředitelem Národního divadla v Praze Gustavem Schmoranzem, režisérem Jakubem Seifertem, spisovateli Jaroslavem Vrchlickým, Eliškou Krásnohorskou a Adolfem Wenigem, předsedkyní Československého červeného kříže Alicí Masarykovou a prostějovským publicistou a pedagogem Waldemarem Ethenem. Byla členkou Spolku českých spisovatelů beletristů v Praze, spolupracovala s časopisem Divadelní listy, pražským nakladatelstvím Františka Šimáčka a nakladatelstvím Máj v Praze, které vydalo většinu jejích her.

Na její loutkářské aktivity navázalo v Olomouci od roku 1920 loutkové divadlo Kašpárkova říše, které také uvádělo její loutkové hry a jejími pokračovateli byli František Čech, František Štěrba, Edmund Žižka, Jan Spáčil, Zdarek Pop a Jaromíra Nohelová. Kašpárkova říše tak rozvíjí tradice svých zakladatelů dosud. Osobní fond V. B. Plumlovské je uložen v archivu loutkového divadla Kašpárkova říše ve Slovanském domě v Olomouci. Na Moravě na její loutkářskou a dramatickou tvorbu navázali Bedřich Beneš Buchlovan a Eugen Stoklas.

Vojtěška Baldessari Plumlovská zemřela 31. března 1934 v Olomouci a její ostatky jsou uloženy v rodinném hrobě Baldessariů na Ústředním hřbitově v Olomouci. V Olomouci bydlela v Palackého ulici č. 23 a později v Litovelské ulici č. 8, kde také zemřela.