V noci na neděli se změní čas, ve tři hodiny v noci se posunou hodinky zpět na 02:00 a noc se tak o hodinu prodlouží. Zimní čas bude jako každý rok trvat pět měsíců, zpátky na letní se vrátí v neděli 31. března 2019, v zemích Evropské unii možná naposledy povinně. K tomuto datu totiž Evropská komise navrhuje ukončit povinné střídání času. Různé občanské iniciativy a petice se řadu let odvolávají na možné negativní dopady střídání času na zdraví. Podle nich nepřináší ani žádné energetické úspory, což bylo původním záměrem zavedení letního času.
Ve světě se v mnoha zemích v minulosti letní čas zaváděl, ale i rušil. Obecně lze říci, že letní čas platí ve většině zemí Evropy, Severní Ameriky a Blízkého východu, zatímco v Asii (kromě Íránu) a Africe a ve většině států Jižní Ameriky (kromě části Brazílie, Chile a Paraguaye) neplatí. Z velkých zemí jej v roce 1992 zrušili v Číně a v roce 2014 definitivně v Rusku. V Evropě letní čas kromě Ruska neplatí ještě v Bělorusku, na Islandu a na Špicberkách.
Jako první přišel s návrhem zavést letní čas zřejmě Američan Benjamin Franklin. V roce 1784 poukazoval na to, že by se tak ušetřilo na svíčkách. Ale s nápadem posunout hodiny přišel až 120 let po něm londýnský stavitel William Willet. Jeho návrh z roku 1907 posunoval každou dubnovou neděli hodiny o 20 minut dopředu a opačně se mělo postupovat v září.
V českých zemích byl ještě v rámci Rakouska-Uherska letní čas poprvé zaveden 30. dubna 1916 a platil do 1. října. K tomuto datu, tedy v průběhu první světové války, zavedlo tehdy letní čas i Německo, kde skončil v roce 1918, v Rakousku o dva roky později. Z dalších zemí se letní čas na zkoušku zavedl i ve Švédsku, a to od 15. května do 30. září 1916.
Letní čas byl v Československu znovu zaveden v důsledku úsporných opatření za druhé světové války. V českých zemích (tehdy v Protektorátu Čechy a Morava) fungoval nepřetržitě od 1. dubna 1940 až do 4. října 1942, dále pak v letních měsících v letech 1943-1949. Na přelomu roku 1946 (1. prosince 1946 - 23. února 1947) byl zaveden také tzv. zimní čas, kdy byl čas posunut o jednu hodinu dozadu.
Potřetí si Češi a Slováci začali každoročně posouvat hodinky v roce 1979 za energetické krize. Po několika letech se ustálilo pravidlo, podle kterého se letní čas zaváděl poslední březnový víkend a končil poslední zářijový víkend. Od roku 1996 je letní čas o jeden měsíc delší - trvá tedy sedm měsíců, do posledního víkendu v říjnu, čímž je letní čas zaveden po větší část roku než čas pásmový. Tato změna byla provedena v celé Evropské unii.
Nejzarytějším českým odpůrcem letního času byl pekař Stanislav Pecka ze Sobětuch na Chrudimsku. Jeho následovníkem je například lidovecký senátor Petr Šilar. Lidovci tak budou tlačit na vládu, aby v návaznosti na návrh Evropské komise zrušila nařízení o zavedení letního času.
Evropská komise navrhla letos v září Evropskému parlamentu zrušení směrnice z roku 2001 o střídání zimního a letního času. Komise vycházela z výsledku celoevropské ankety, do níž se zapojilo 4,6 milionu Evropanů a 84 procent z nich se vyslovilo pro zrušení. Členské státy by se tak samy měly rozhodnout, zda se jejich občané budou řídit letním či zimním časem.
Podle návrhu by každá unijní země do dubna 2019 oznámila, zda u sebe zamýšlí zavést trvalý letní nebo zimní čas. Poslední povinná změna ze zimního na letní čas by se uskutečnila v neděli 31. března 2019. Členské státy, které by poté chtěly trvale přejít na zimní čas, to budou moci udělat při poslední změně letního času na zimní v neděli 27. října 2019. Po tomto datu už nebudou žádné další sezónní změny času možné.
Pro dodržení takového plánu je ale potřeba, aby europarlament a státy návrh komise odsouhlasily do března 2019.
